Eduard Stehlík: Češi si neváží svých válečných veteránů

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Veteráni. Nasazeni ve službě míru, hlásá nápis na haagském pomníku

Dnešní 11. listopad patří vzpomínce na všechny, kteří bránili svou vlast ve 20. a 21. století. Naše společnost se ale ke svým padlým chová velmi vlažně.

„Květ vlčího máku na mě působí opravdu zvláštně. Připomíná mi víru lidí z roku 1918. Že hrůzy první světové války se už nikdy stát nemůžou,“ říká vojenský historik Eduard Stehlík.

Stejné myšlenky měli lidé po druhé světové válce. A v zásadě i po roce 1989. „Dokonce i světoví historici tehdy říkali, že pádem bloků mezi Východem a Západem skončily dějiny. Ale ony šly dál.“

Čtěte také

Podle Stehlíka máme na rozdíl od zahraničí stále dluh vůči vojákům. Bez ohledu na to, v jaké válce umírali. „Když se dnes ve Velké Británii na veřejnosti objeví známý člověk nebo novinář bez vlčího máku na klopě, je to faux pas.“


Den veteránů se kdysi nazýval Den příměří. Označoval konec vojenských akcí první světové války. V roce 1954 se stal v USA federálním svátkem a oslavou všech, kteří bojovali v ozbrojených konfliktech Spojených států.
zdroj: czech.prague.usembassy.gov

Postoj české veřejnosti k válečným hrdinům je prý nepřirozeně vlažný. „Pokud to byli legionáři, patřili k Masarykovi. To tehdy bylo špatně. Pokud umírali v rakousko-uherské uniformě, považovali jsme je za Švejky. Než jsme stačili oslavit vojáky druhé světové války, tak je naše tehdejší vlády zavřely.“

A dnes? Ti, kteří bojují proti terorismu, jsou považováni za žoldáky. „Opravdu je to třeba změnit. Za národ, který si neváží svých hrdinů, brzy nebude mít kdo bojovat.“

Nepřirozený mír?

Z pohledu lidských dějin prý už hodně let žijeme ve velmi nepřirozeném míru. „Celé lidské dějiny jsou totiž hlavně dějinami válek.“ Přímo u nás se teď neválčí. Ale kolem nás ano. „Nežijeme v bezpečném světě a stále jsou tady lidé, kteří bez války nedokáží existovat.“

V současném světě přitom nedokážeme pořádně ani odhadnout číhající nebezpečí. Před druhou světovou válkou se dala hrozba Adolfa Hitlera pozorovat měsíce až roky.

Nepodceňujme nebezpečí

Dnes jsou to ale dny nebo týdny, kdy se z vysmívaného ideologa může stát velmi nebezpečný predátor. „Rozhodně nemůžeme nebezpečí podceňovat.“

Eduard Stehlík si vzpomněl na slova kněze, který žil v předválečném Německu: „Když začali zatýkat komunisty, neprotestoval jsem. Nebyl jsem komunistou. Když zatýkali židy, byl jsem přece křesťan. A pak si přišli pro mě.“

Jak vznikl Den veteránů? Proč nikdo nejdříve nebral Adolfa Hitlera vážně? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.