Dujíček
Příjmení Dujíček pravděpodobně vzniklo ze slovesa dout s významem „foukat“. Jde tedy nejspíše o pojmenování podle činnosti – foukání si přitom spojujete např. s hrou na hudební nástroj, nebo s výrobou, při níž je potřeba vhánět někam vzduch (např. v kovárně do výhně), apod. I v polštině máte obdobná příjmení se stejnou motivací, např. Dujanek nebo Dujicz. Podle evidence obyvatelstva dnes u nás žije 52 Dujíčků.
Použitá literatura:
J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 289; K. Rymut, Nazwiska Polaków: słownik historyczno-etymologiczny, díl I, A–K, Kraków 1999, s. 157 (Dujicz)
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
