Dujíček
24. listopad 2016
Příjmení Dujíček pravděpodobně vzniklo ze slovesa dout s významem „foukat“. Jde tedy nejspíše o pojmenování podle činnosti – foukání si přitom spojujete např. s hrou na hudební nástroj, nebo s výrobou, při níž je potřeba vhánět někam vzduch (např. v kovárně do výhně), apod. I v polštině máte obdobná příjmení se stejnou motivací, např. Dujanek nebo Dujicz. Podle evidence obyvatelstva dnes u nás žije 52 Dujíčků.
Použitá literatura:
J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 289; K. Rymut, Nazwiska Polaków: słownik historyczno-etymologiczny, díl I, A–K, Kraków 1999, s. 157 (Dujicz)
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka