Do výchovy jsem zasahoval hlasem i rukama. Příběhy slavných: dětský psycholog Zdeněk Matějček

Zdeněk Matějček se stal známým díky účinkování ve filmu Děti bez lásky, který srovnával podmínky vývoje dětí v ústavním prostředí a v rodině. Vchází do místnosti plné dětí, roztáhne náruč a děti se k němu rozběhnou a obejmou ho. Ty, na které se nedostalo, byly zklamané. Z veselého obrázku se stal smutný. Děti byly vyhladovělé potřebou blízkosti. Díky filmu se dětský psycholog Zdeněk Matějček dostal i k přednáškám po celém světě.

Odbojné dospívání

Jeho otec byl ředitelem hřebčína v Kladrubech. Vyrůstal tak mezi koňmi. Na fotografiích z dětství stojí vždy s pokrčenou levou nohou. Odmalička měl totiž vykloubený levý kyčelní kloub. Kulhá. Nikdo mu prý ale nedával najevo jeho zdravotní handicap.

Na konci války se v Kladrubech usídlila německá jednotka, a vybudovala si s ostatními vojáky spojení. A on jim přestřihával dráty. Málem na to doplatil jeho bratr, zachránil je ale voják, který tvrdil, že viděl skutečného pachatele utíkat pryč od statku.

Baťův fakturant-vynálezce

Po maturitě vedla jeho cesta do Baťových závodů ve Zlíně. VŠ byly za války zavřené a tady dostal místo ve vývozním oddělení, kde psal faktury. Provizorium trvalo nakonec tři roky. Aspoň prý měl možnost poznat zblízka charaktery a chování lidí.

Nejdřív začal studovat češtinu a filozofii. Ze studentské cesty po Anglii ještě před Únorem 1948 si ale přivezl dvě učebnice psychologie a obor ho zaujal. Dnes se k vyšetření používá řada technických a diagnostických vymožeností, mnohé z nich jsou jeho vynálezy.

Nejlepší je vidět dítě v akci

Stal se otcem dvou dcer, jednoho syna a dědou šesti vnoučat. Jaký způsob výchovy prosazoval sám odborník na dětskou duši? „Nějaké to mateřské plácnutí po zadnici a otcovský pohlavek také padly,“ přiznával Zdeněk Matějček.

„Co mě dokázalo vytočit, bylo, když se začaly hádat, ječet na efekt, a pak jeden na druhého žalovaly. Když na ně začala ještě ječet žena, mohl jsem zešílet. To jsem upouštěl od veškeré pedagogiky a zasáhl do dětské výchovy hlasem i rukama. Z mé strany to byl akt sebeobrany a sebezáchovy.“