„Do 6 let jsem žila v lese sama jen s babičkou a dědou, kterej nemluvil.“ Zemřela herečka Luba Skořepová. Přečtěte a poslechněte si její životní příběh
Den před Štědrým večerem, v pátek 23. prosince 2016, zemřela v jedné z pražských nemocnic herečka Luba Skořepová. Bylo jí 93 let.
Luba Skořepová se narodila 21. září 1923 v Náchodě. „Ale maminka mě dala babičce do Havlovic v Podkrkonoší. Do takové samoty u lesa. Do šesti let jsem byla jenom v lese. Nikdo jiný tam nebyl, jenom babička a děda, kterej nemluvil. Musela jsem hodně pracovat na poli,“ vzpomínala herečka na mikrofon.
Zrození spisovatelky
„Nechali mě ale taky běhat po lese samotnou a vymejšlet si. A od tý doby si hodně vymejšlím a vidím pořád těma očima dětskýma celej svět. I teď, ke konci života, mě to pořád neopustilo.“ Moc se neví, že Skořepová je taky autorkou několika knih.
Nechtěli ji nechat hrát
Divadlo hrála od dětství s ochotníky. „Rodiče mě ale nechtěli nechat, abych šla k divadlu. Že se tam zkazí všecky dívky.“ Ale za to, že měla při maturitě vyznamenání, jí povolili zkusit zkoušky na konzervatoř v Praze. Bylo jich tam prý tehdy 300.
Záchrana před „Rajchem“
„Protože se děti zachraňovaly kvůli Říši. To byly ročníky, které musely nuceně do Říše. A třeba se odtamtud nevrátily. Rodiče ani tak nekoukali na talent, ale na to, aby se děti zachránily.“ V roce 1945 se dostala do studia Jinřicha Honzla. Když ho za 3 roky povolaly do Národního divadla, vzal s sebou i Skořepovou.
Poslední Revizor
„Sehrála jsem tam asi tak 70 velkých rolí,“ vzpomínala herečka v roce 2010 v rozhovoru před představením Gogolova Revizora. Tahle inscenace byla v Národním její poslední. Ve Zlaté kapličce skončila s derniérou hry 18. června 2014. Ten rok taky vydala svou poslední knihu. Zemřela v pátek 23. prosince 2016.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.