„Děti mi říkají: Tatínku, to je škoda, že jsi tak starej,“ popisuje Petr Janda

Ve věku, kdy jiní odcházejí do důchodu, si pořídil děti. „Některejm lidem se to může zdát blbý. Není to asi úplně v pořádku. Ale já si to neskutečně užívám,“ přiznává.

„Mám pocit, že moje děti jsou spokojený. Přijdou sice ze školy a říkají: Tatínku, to je škoda, že jsi tak starej. Když pro nás jdeš, ostatní děti říkají: Je tady pro vás dědeček. Ale já na to kašlu, já si s dětma hraju. My žijeme nádherným rodinným životem,“ vypráví v Blízkých setkáních.

Šedesátka Olympicu

Chystá se šňůra výročních koncertů. „V tý době mi bude osmdesát a to opravdu není věk na vystupování. Mick Jagger je o rok mladší a já nechápu, jak to může stihnout s dechem. Někdy to vypadá směšně, ale my staří rockeři se zuby nehty držíme na jevišti.“

Nejde prý vůbec o peníze. „Jde o to užívat si tu muziku. Každej rocker si přeje umřít na jevišti. Věře Špinarové se to v podstatě podařilo,“ konstatuje frontman Olympicu.

Co je důležitější než umění

Kapelu opouští klávesák Jiří Valenta a Olympic vyhlásil konkurs. „Přihlásilo se padesát klávesáků, někteří v kategorii bizár,“ směje se Petr Janda. „Jeden byl skvělej. Říkal, že když bude potřeba, koupí si piano. Druhej preferoval trubku.“

„Laťka byla vysoko a definitivně jsme vybrali čtyři. Teď bude živej konkurs a budeme se snažit zjistit, jaký to jsou lidi. To je v kapele moc důležitý. Dokonce někdy důležitější, než to umění,“ vysvětluje muzikant Adéle Gondíkové.

Už mají konkrétní plány k 60. výročí Olympicu? Kolik má kytar? Proč v mládí opustil housle? Hraje se v jeho rodině?

autoři: Adéla Gondíková , eh

Odebírat podcast

Související