Demise
Důvody, které vedly předsedu vlády k odmítnutí demise ministra Miroslava Grégra, jsou logické. Miloš Zeman je s prací ministra průmyslu a obchodu spokojen a nemá zájem hledat za něj několik měsíců před volbami náhradu.
Také Miroslav Grégr postupoval logicky. Řekl, že dá hlavu na špalek, pokud se spuštění Temelína opozdí anebo prodraží, a hlavu na špalek také dal. Logicky ovšem postupují také odpůrci Temelína, kteří připomínají, že se ministr zaručil svou hlavou za něco, co nebylo splněno, a tudíž ho vybízejí, aby splnil, co slíbil, a z ministerstva odešel. Všichni zkrátka postupují logicky, a přesto je výsledkem absurdní politické divadlo, kdy člen vlády podává demisi, i když předem ví, že nebude přijata. Kdyby pan ministr chtěl dostát slovu, neptal by se, zda s tím premiér souhlasí a jednoduše by mu oznámil, že odchází, protože mu to velí jeho čest. Pokud naopak odejít nechtěl, frašku s předem ohlášenou a předem odmítnutou demisí si měl odpustit. Zářným dokladem, že slovo politika má u nás váhu, se Miroslav Grégr nestal. Spíše se opět potvrdilo, že k charakteristice politika u nás patří schopnost obratně se vylhat z prekérní situace.
A co je na příběhu s demisí-nedemisí ministra Grégra nejhorší, je fakt, že kdyby frajersky z ministerstva odešel, většího potlesku by se zřejmě nedočkal. Na jeho hlavu by se spíše snesla různá podezření a poťouchlosti. Lidí, kteří si dovedou představit politika jako kladného hrdinu, je u nás poskrovnu. Před nepočetným publikem pak politikům zřejmě nestojí za to, učinit noblesní gesto, nadřadit váhu daného slova nad pragmatické zřetele. Je to škoda. Miroslav Grégr mohl přispět k formování politické kultury a kdo ví - třeba by se jednou o něm hovořilo s větším respektem, než jaký mu zatím vynesl jeho "velký třesk".
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.