Dejvické divadlo má nového uměleckého šéfa. „Doufám, že nezblbnu,“ říká Martin Myšička
Mohl se stát vědcem, ale dal přednost herectví. Od nového roku je Martin Myšička i uměleckým ředitelem Dejvického divadla.
„Chodím do kanceláře, což je pro mě úplná novinka. Poznávám, že divadlo není jen umělecký soubor,“ konstatuje známý herec Martin Myšička. S nápadem, že by divadlu mohl umělecky šéfovat zrovna on, přišel prý Ivan Trojan.
S podporou kolegů
„Nešel bych do toho, kdybych nebyl kolegy delegován a neměl jejich důvěru. Doufám, že nezblbnu a budu dělat rozhodnutí dobrá pro divadlo a ne třeba pro mě.“ To, že je ze souboru, považuje za výhodu.
Je to něco neuchopitelného. Není to mrtvé a zkostnatělé divadlo, ale je to setkání živých lidí s živými lidmi. Herci hrají a není to papouškování, ale je za tím osobní názor. Není to sdružení individualistů, kde hraje každý sám za sebe. Fungujeme jako organismus.
Nebourat
„Nový umělecký šéf by měl přinést nové inspirace a nový vítr. Ale došli jsme k závěru, že nechceme, aby to úplně rozboural.“ A jak odhaduje prosaditelnost svých rozhodnutí u kolegů? „Doufám, že v lepším případě to bude konsenzus a v tom horším alespoň kompromis.“
Čtvrt století Dejvického
Dejvické divadlo slaví letos 25 let. Velké oslavy prý ale nebudou. „Nejsou to kulatiny. Důležitější než velké ohlížení je dívat se dopředu a uvažovat, co budeme dělat těch dalších 25 let.“ V závěru minulého roku divadlo hostovalo v Londýně. „Všechny hry měly úspěch a bylo plno.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.