David Mareček: Nesmíme podlehnout strachu a panice. To ale neznamená, že budeme pasivní
Generální ředitel České filharmonie nabádá k solidaritě a odmítání jednoduchých řešení. Doba totiž hrozí omezením osobní svobody.
„Velké nebezpečí si neseme hlavně sami v sobě,“ komentuje události v Paříži David Mareček. „Jakmile jsou naše hodnoty napadeny, začínáme pochybovat o funkci systému, který jsme si ale sami zvolili.“ Otevírá se tak prostor pro demagogy, kteří vždycky znají snadná řešení.
Není prý teď špatné přiznat, že nevíme, co hned dělat. „Musíme v sobě zachovat vnitřní klid a své hodnoty. Tím ale vůbec nemyslím pasivitu. To je velký rozdíl.“ Taky máme chránit Schengen a jeho hranice. Nesmíme podlehnout strachu a panice.
Kontroly na letištích
Je třeba rozlišovat, co je omezení osobní svobody a co jen důkladná kontrola. Mareček sám ale například zvýšenou kontrolu na letišti za represi nepovažuje. Vnímá to jako osobní ochranu. Vždy prý ale zaleží na tom, jak se provádí.
Jako příklad solidního chování na letišti uvedl Japonsko: „Určitá forma společenské zdvořilosti je tam tak vysoká, že vám to naopak přidává vědomí klidu a bezpečí.“ Podle Marečka je teď také důležitá jiná lidská vlastnost. Solidarita.
Solidarita je skvělá vlastnost
„Pomáhá nejen těm, které přímo zasáhne. Lidé tak vědí, že ve svém smutku nejsou sami.“ Navíc ten, kdo solidaritu vyjadřuje, se taky cítí být součástí něčeho většího. Komunity, která má stejné pocity.
„Může to znít jako stokrát řečená fráze, ale já to takto opravdu cítím,“ svěřuje se David Mareček. Jednou z forem solidarity je hudba. Pomáhala přežít i lidem v Terezíně.
Jak velký je rozdíl mezi Japonci a Číňany třeba v organizaci kulturních akcí? A víte, že bývalý německý kancléř Helmut Schmidt, který minulý týden zemřel, byl skvělým klavíristou? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.