Cyril Höschl: Útočníci letošního krvavého léta nebyli nepříčetní! Ani vražedkyně z pražského Anděla

8. září 2016

Letošní léto, hlavně pak červenec, dostalo nálepku krvavé. Masakr v Nice, vražda francouzského kněze, čtyři vražedné útoky v Německu. I u nás, žena s poruchou osobnosti ubodala paní, kterou náhodou potkala v nákupním středisku. Co se to děje?

„Společným jmenovatelem všech útoků je násilí na nevinných obětech, což se už v některých případech dá označit za terorismus,“ říká ředitel Národního ústavu duševního zdraví Cyril Höschl. Všichni útočníci ale prý dobře věděli, co dělají, byli příčetní a zodpovědní za své činy.

Jsou odpovědní, rozhodne ale soud

U masových útoků se podle psychiatra jejich patologie ještě posouvá, a to od psychopatologie jedince k psychopatologii sociální, skupinové. Pokud šlo o útočníky-cizince, tak u nich pravděpodobně eskalují pocity méněcennosti, nedostatku důstojnosti a příkoří, za která se chtějí pomstít.

„Ospravedlňovat jejich činy jen tím, že na ně ve škole byl někdo zlý, není dost dobře možné. Oni za sebe z hlediska trestní odpovědnosti zcela odpovídají. V mých očích jsou všichni letošní červencoví útočníci plně odpovědní za to, co udělali. Doufám, že stejný názor budou mít i jejich soudci.“

Vražedkyně z Anděla nebyla nepříčetná

Podobný názor má Höschl i na ženu, která se sice léčila na psychiatrii v Bohnicích, ale pak v nákupním centru ubodala kolemjdoucí ženu. „Podle všeho sice trpí poruchou osobnosti, ale odpovědnosti za čin jí to rozhodně nezbavuje.“ O (ne)příčetnosti rozhoduje jen soud.

Nepříčetný je ten, kdo plnohodnotně neodpovídá za své chování, třeba proto, že má tak vážné onemocnění, že ztratil kontakt s realitou. „Je to, jako když něco uděláte a to vaše já u toho není,“ vysvětluje Höschl. Může jít o různé psychické nemoci jako psychózy, halucinace, poruchy vědomí.

Vražda

Nepříčetnost?

Soudní znalec ale vždy zkoumá, jestli vaše schopnosti ovládnout vlastní jednání byly (nebo nebyly) zachovány. „Třeba člověk se sexuální deviací dobře ví, že nemá znásilňovat a vraždit děti. Taky je za to, co udělá, zodpovědný. Ale posuzuje se, nakolik je schopný toto své jednání ovládat. A zmiňovaná útočnice podle mne věděla, co dělá.“

Jaký je rozdíl mezi psychopatií a psychózou? Máme se útočníků bát, nebo jim ukazovat, že se nebojíme (nebo dokonce vracet stejnou měrou)? Kde jsou kořeny radikalismu společnosti? Poslechněte si ze záznamu v Archivu pořadů.

autoři: lup , zis , Cyril Höschl
Spustit audio