Cyril Höschl: Pravda je nám odpírána na základě regulací. Lži ale nikdo neomezuje

„Třicet let po tom, co máme svobodu slova, jsme obklopeni samými nesmysly, konspiračními teorii a nepravdami, zatímco pravda je nám odpírána na základě regulací, jako je zákon o zacházení se statistickými údaji, GDPR a podobně. Nic z toho neomezuje kecy,“ myslí si Cyril Höschl.

„Domnívali jsme se, že systém založený na svobodě projevu bude samoregulující. A to byl jeden z největších omylů. Systém se zreguloval naprosto neuvěřitelným směrem, kdy pravda z veřejného prostoru mizí jsouc naprosto nedetekovatelná, nerozpoznatelná.“

Pravdivá data zveřejnit nesmíme

Höschl upozorňuje, že některá data, byť seriózně nasbíraná například v medicíně, není možné zveřejnit, protože jejich správná interpretace vyžaduje znalost okolností i oboru. Bez ní jsou naopak snadno zneužitelná. „Zatímco kdejaký nesmysl nebo pomluva se naprosto bez cenzury šíří v internetovém prostoru.“

„Data osobní, agregovaná, solidně nasbíraná, týkající se jednotlivců i úřadů, jsou regulována, zatímco lži regulovány nejsou. Dokonce nejsou ani rozpoznány. A při tomto vývoji, kdy byrokracie omezuje pravdu a neomezuje lži, lži bují a zaplňují veřejný prostor,“ upozorňuje psychiatr.

Případ Skripal, případ Bačenko

Považuje to za jednu z metod hybridní války, kdy se vedle pravdy pokládá několik pravděpodobných alternativ a tím se pravda zneviditelňuje. Příklady vidí ve válce na Ukrajině, v případu sestřelení malajského letadla nebo vražedného útoku na agenta Skripala. Co ale fingovaná smrt novináře Arkadije Babčenka?

„Tohle můžeme posoudit, až ta detektivka skončí a budeme vědět, jak to opravdu bylo a k čemu to sloužilo.“ Höschl připomíná, že nastražená past je jediným způsobem, jak chytit vraha za ruku. „Ale my nevíte, jestli to tak skutečně bylo a jestli ten případ nemaskuje ještě něco úplně jiného.“

Dnes se do veřejného prostoru dostane každý

Mechanismy šíření nepravd byly podle Höschla vždycky stejné. „Ale v době, kdy podání bylo pouze ústní, byla rychlost jejich působení řádově nižší než v době po vynálezu písma. A tehdy byla nižší než po vynálezu knihtisku. A po vynálezu knihtisku byla nižší než po vynálezu sdělovacích prostředků typu rozhlasu a TV.

„Teď přišla informační lavina v podobě internetu a mailu a možnosti každého překonat iniciační bariéru, která tu ještě před 30 lety byla, aby člověk mohl z rozhlasu promlouvat k národu. Dneska si každý může sednout k počítači a šířit cokoli, často i se stejným dopadem jako má Český rozhlas.“ Máme vůbec zájem o pravdu?

Máme vůbec zájem o pravdu?

„To je další věc. Nabídka se dříve nebo později setkává s poptávkou. Jako když si někdo stěžuje, jak jsou noviny nekulturní a bulvární: dá se mu namítnout, že kdyby lidi chtěli mít v novinách pouze Goethovy básně a nekupovali by nic jiného, tak by tam byly určitě jenom Goethovy básně,“ myslí si Höschl.

„Stěžujeme-li si na to, že v době postfaktické pravda zaniká a šíří se nesmysly, část viny na tom nese i čtenářstvo, které po senzacích pase víc než po pravdě,“ říká Cyril Höschl|foto:Marián Vojtek

„To, jak noviny vypadají, je dáno také tím, co se po nich většinově chce,“ myslí si Höschl. „Stěžujeme-li si na to, že v době postfaktické pravda zaniká a šíří se nesmysly, část viny na tom nese i čtenářstvo, které po senzacích pase víc než po pravdě.“