Co znamená letní a zimní slunovrat? A jak ho naši předci prožívali? Expedice do světa lidové magie

20. červen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Apotheosa z dějin Slovanstva (výřez obrazu z cyklu Slovanská epopej)

Nejdelší den roku byl oslavován ve všech evropských kulturách. Naši předkové o slunovratu obětovali bohům a čarovali, oslavovali studny a prameny, přivolávali si lásku. Jak se slunovratem souvisejí svatojánské ohně a postava sv. Jana Křtitele?

Dnešek je nejdelším dnem roku a po soumraku nastane nejkratší noc. Přijde to přesně 17 minut před půlnocí: planeta Země se ocitne v téměř nejvzdálenějším bodě oběžné dráhy kolem Slunce, které dosáhne nejsevernějšího bodu své pomyslné dráhy, tzv. obratníku Raka, a začne léto.

Na jižní polokouli je to samozřejmě obráceně. Tam je den nejkratší, nastane zimní slunovrat a začne zima.

Už v předkřesťanských dobách lidé věděli,  že slunovrat signalizuje začátek léta, příchod životodárného tepla, sklizeň čerstvých plodů, čas kypícího života, plození a mláďat.

Keltský slunovrat

Starý dnů

Keltové svátku říkali Alban Heruin nebo Litha. Vnímali ho jako triumf slunečního boha Mabona, který se zrodil o zimním slunovratu, o jarní rovnodennosti porazil temnotu a nyní neomezeně vládne. Jemu a bohyni Matce obětovali a na jejich počest zapalovali posvátné hranice. Aby se moc světla udržela co nejdéle.

Keltové kolem posvátných ohňů tančili a do kytic a otepí svazovali vonné byliny, které pak zapalovali a žehnali jimi dobytku. Uhlíky ze slunovratových ohňů rozhazovali po polích pro zajištění dobré úrody. Pořádali taky tzv. čarodějné svatby – nevázané sexuální radovánky, které měly vyústit v podporu síly rodu.

Kromě ohně vzývali Keltové o slunovratu taky vodu. Proto oltáře zasvěcené Slunci často stávaly u léčivých pramenů i studní. Vodním zdrojům se vzdávala čest „odíváním studny nebo pramene“, tedy jeho pokrytím květinami a větvemi. Součástí odívání studní bývalo i přivolávání deště. Lidé nabírali vodu do misek a rozstřikovali ji během rituálních tanců po stromech i polích.

Slunovrat u Slovanů

Slavnost Svatovítova na Rujáně: Když jsou bohové ve válce, pak je umění spásou (obraz z cyklu Slovanská epopej)

Podobně vítali oheň i Slované. Ti ve své staré vlasti, tedy na území dnešního Ruska, Polska a Ukrajiny, slavili letní slunovrat dávno před příchodem do střední Evropy a před přestupem na křesťanskou víru. Oslavovali oheň i vodu. První koupel ve studené vodě přivolávala vláhu a úrodu, oheň zaháněl zimu a sexuální nevázanost zaručovala pokračování rodu.

Vědělo se taky, že kdo chce o svatojánské noci najít poklad, narazí na bludičky, které ho vlákají do bažin, nebo překročí bludný kořen a zabloudí. Světlušky měly představovat duše nekřtěňátek, zemřelých dětí, které nikdo nestačil pokřtít. Říkalo se, že divoženky, bosorky a lesní ženy vyměňují lidské děti za vlastní. Zpěvem a tancem lákají mládence do lesa, utancují je k smrti a roztrhají.

Slované v pravlasti (výřez obrazu z cyklu Slovanská epopej)

Základem slovanských oslav slunovratu byl motiv sňatku ohně a vody coby bratra a sestry, dvou hlavních živlů. Proto se zapalovaly ohňové hranice a pletly se věnce a posílaly se po vodě. Velký důraz se kladl na magickou moc rostlin a bylin.

Hledal se bájný kapradinový květ a vědělo se, že byliny, nasbírané o slunovratu nebo o svátku Jana Křtitele, mají absolutně největší moc. Jejich prostřednictvím se často i čarovalo.

Svatojánské svátky

Letní slunovrat se stal v křesťanské a především slovanské Evropě synonymem svatojánských svátků. Oba svátky splynuly, ale v Čechách se slunovrat slavil podle pohanského způsobu ještě dlouho po christianizaci.

Kronikář Kosmas píše, že roku 1092 kníže Břetislav II. „vyhnal ze země čarodějníky, věštce a pohanské hadače“. Podle Kosmy kníže vykořenil „obyčeje pověrečné, které polonazí vesničané o Letnicích v outerý nebo ve středu zachovávali, přinášejíce dárky ke studánkám, oběti zabíjeli a zlým duchům obětovali.“

Svatojánská noc

Postupem času došlo ke zvláštní situaci – lidé slavili slunovrat po svém, ale zároveň začali uctívat i sv. Jana Křtitele, jehož narození slaví křesťané 24. června. Převrstvili tak pohanský svátek, ale základ zůstal vlastně stejný. Oslavuje se narození, život, víra a touha.

Svatojánské ohně se zapalovaly na řadě míst, ze svahů se spouštěla ohnivá kola. Ohně a vatry se taky přeskakovaly. Proč? Poslechněte si Expedici. Jejími hosty jsou hudební skladatel a malíř prof. Vladimír Franz a etnograf Martin Šimša.

autoři: Josef Kluge , Markéta Ševčíková
Spustit audio

Související