Člověk by měl být panem Novákem, a ne žlučníkem z pokoje tři, myslí si Pavel Pafko

Pavel Pafko

Jsem pořád obklopen lidmi. Proto vyhledávám samotu u vody nebo v lese, říká profesor Pavel Pafko, který provedl první transplantaci plic.

„Mám chatu na Orlíku. Když člověk jede na kajaku a vidí ty rybáře, tak se naprosto uklidní. V Praze bydlím na nábřeží a mám klíče od loděnice. Přejdu přes ulici v trenkách, vezmu si kajak a jedu v době, kdy tam nikdo není. Je krásné jet ještě za tmy a dívat se na svítící Vyšehrad.“

Pavel Pafko

Profesor Pafko poznal nemocnici několikrát i jako pacient. „Každý lékař nebo sestra by si měli jít lehnout do nemocnice. Jako zdravotník vím, že určitý režim je nutný. Ale člověk by měl být panem Novákem a ne žlučníkem na pokoji tři u okna. Poskytujeme péči na úrovni, ale ten přístup je velmi důležitý.“

V prognózách jsem velmi opatrný

A jak se dívá na upřímnost k pacientům ohledně diagnózy? „Beznadějná informace je z mého pohledu špatná informace. Jako mladý jsem řekl: Do půl roku už tady váš manžel nebude. A oni za dva roky přišli. Od té doby jsem v prognózách velmi, velmi opatrný.“

Jakou hudbu rád poslouchá? Jak se dívá na pitný režim? Považuje sociální sítě za problém?

Odebírat podcast

autoři: Tereza Kostková, Zdenka Kuchyňová

Související