Císař Josef II. Apoštol osvícenství na úřednickém šimlu

Osvícenský absolutista Josef II. z rodu habsbursko-lotrinského věřil, že ideje osvícenství a humanismu zvítězí nad pověrami a feudalismem. Marie Terezie syna marně nabádala k rozvážnosti. Následník sjezdil monarchii inkognito, seznamoval se s prostým lidem a stylizoval se do tatíčkovské role. Spoustu podnětů nabral v rekatolizací poznamenaných Zemích koruny české. Od smrti milované manželky Isabely Parmské a jejich dcerky žil jen prací. Zemřel 20. února 1790 ve věku 49 let.

Jakmile se ujal vlády, s vehemencí workoholika se pustil do reforem. V průběhu sotva 10 let vyprodukoval na 6000 nařízení. Především zrušil cenzuru a nevolnictví, tolerančním patentem vyhlásil svobodu některých náboženství, omezil výhody šlechty a zavedl pozemkovou daň. Ač podporoval vysoké umění, hektickou reformací se dopouštěl přešlapů hraničících s barbarstvím.

Při rušení klášterů zanedbal péči o kulturní dědictví, zakazoval tradiční slavnosti a zvyky, nebo zavedl rakev na opakované použití, ve které skončil i W. A. Mozart. Sociální politikou ani ukončením tureckých nájezdů na Evropu si kontroverzní Josef II. reputaci nezachránil. Sporná nařízení musel upravovat a dokonce odvolávat. Když zemřel, státní kancléř kníže Kounic poznamenal, že „udělal dobře“. Revoluce v říši byla na spadnutí.

autoři: Jan Kovařík , Jitka Novotná , Veronika Boušová
Spustit audio

    Související

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu