Česká Zaz nebo pokračovatelka Zuzany Navarové. To je Kateřina Marie Tichá
„Co jsem se naučila psát, psala jsem básničky,“ vzpomíná zpěvačka, která podle svých slov posílala své výtvory všude, kam se dalo. Pak se potkala s Jeleny.
Tato hudební skupina se pro Kateřinu Marii Tichou stala osudovou. „Moc se mi líbila jejich energie. Zpočátku Jelen jezdil na koncerty se mnou, když vydali písničku Magdaléna, otočilo se to a já začala jezdit jako jejich stálý host.“
Jediná holka v kapele
Členové kapely jsou prý jako druhá rodina. „Koncertní sezóny jsme měli hodně plné, dny jsme spolu prožívali v dodávce, v backstage, na turné atd. Možná jsme spolu trávili víc času než s vlastními rodinami. Poznala jsem je úplně skrz naskrz. Jsem za kluky hodně ráda.“
„Jsem s nimi od osmnácti, byla to velká škola. Jediná holka mezi sedmi chlapy, je to jak mít sedm starších bratrů,“ usmívá se spokojeně. Spolupráce se skupinou Jelen by měla vydržet i do budoucna. „Jsme dohodnuti, že dokud to půjde, zůstaneme spolu,“ pochvaluje si.
Kniha básní
Kateřině Marii Tiché vyjdou teď básně i knižně. Chtěla by také dopsat knížku pohádek a o svých cestách. Nejvíc vzpomíná na San Francisco, palestinskou poušť a gruzínské hory. „Cestuju sama a vydávám se do odlehlejších míst, kde je ticho nebo naopak, kde je živo. V San Franciscu jsme dokonce s kamarádkou, muzikantkou, kytaristkou a zpěvačkou Crosby napsali anglickou písničku.“
Nedávno vyšla Marii Tiché nová deska Sami. „Snažím se psát tak, aby to pro mě mělo platnost i za deset let, aby to byly písničky, kterým budou lidé rozumět.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
