„Celej život nemám rád, když mi říkají pane režisére.“ Poslední rozhovor Juraje Herze na Dvojce

„Celej život nemám rád, když mi říkají pane režisére. Protože já nemám vůbec filmovou fakultu, já mám loutkařinu, sice i tam jsem byl jako režisér. A když natáčím, tak mi nikdo nesmí říkat pane režisére. Vždycky jenom Juraji,“ svěřil se Juraj Herz naposledy na Dvojce v březnu 2016.

Byl tehdy hostem Nostalgického muzea Ondřeje Suchého spolu se svou partnerkou Martinou Hudečkovou. Vzpomínal tu na své filmy Sběrné surovosti, Petrolejové lampy, Spalovač mrtvol, ale i na Kdyby tisíc klarinetů, ve kterém si zahrál. Nebyl jediný. Jako herec ostatně i začínal. V divadle Semafor, přesněji v jedné ze sedmi malých forem – ve Švankmajerově Divadle masek.

Premiérou všechno končí

V Semaforu se podílel na představeních Škrobené hlavy, Sběratel stínů, Papírové blues, Johanes doktor Faust nebo Šest žen Jindřicha VIII., kde nejen hrál, ale dokonce i zpíval duet s Pavlem Sedláčkem. Už druhý rok ale v divadle působil jen externě a pak skončil úplně. Začal totiž pracovat jako asistent režie na Barrandově.

„Já měl vždycky strašně rád premiéry. Protože jsem byl vlastně vnitřně filmař. A když je film hotový a je premiéra, tím končí. Už s tím nemůžete nic dělat. A já jsem i v divadle měl rád premiéru. Ale když jsem věděl, že večer mám hrát v reprízách, už jsem měl špatnou náladu. Už mě to nebavilo, už jsem to měl za sebou. Proto jsem tam taky vydržel jen dva roky.“

Poslechněte si krále českého hororu, jak mluví o Alfredu Hitchcockovi nebo o své podobě s Petere Sellersem nebo o tom, proč neměl rád televizní seriály, v celém hodinovém záznamu pořadu.

Jiří Štefl: Juraj Herz ve studiu Dvojky|foto:Jiří Štefl, Český rozhlas