Břetislav Pojar

7. říjen 2000

Snažím se dětské filmy dělat tak trochu jako ledovec. Z něho je vidět sotva jedna desetina a dalších devět je pod vodou... Ale kdo chce, ten ho vidí celý. Je to vždycky šťastná výjimka, když se moje filmy pro děti líbí i dospělým, protože snad jediný Chaplin dokázal zaujmout všemi svými filmy jak obyčejného prostého diváka, tak i festivalové publikum.

Byli jednou dva. Jeden větší a jeden menší. Ten větší byl taky větší životní pragmatik. Zkrátka v životě to uměl, a proto se většinou jenom dobře díval kolem sebe, koho by tak mohl občas pěkně napálit. Povedlo se mu to nejčastěji s tím menším. To vám byl až pohádkově naivní dobrák. Ostatně - oba dva - ten větší i ten menší - mají své místo ve světě filmové pohádky. Dva plyšoví medvědi, kteří se potkali u Kolína a protože neměli křestní jména - tak si říkali jenom: pane.

Vedle scénáristy Ivana Urbana a výtvarníka Miroslava Štěpánka byl režisér Břetislav Pojar (7.10.1923) jedním z tatínků animovaného seriálu o dvou rozpustilých plyšových medvědech, kteří si chtějí hrát a sami sebe tak proměňují barevnými nápady vlastní fantazie. Je to svět, kde špičaté lízátko může být zároveň ostrou zbraní a zmačkaný staniol brněním, stejně jako medvěd lokomotivou, nebo zajíc semaforem na trati s velkýma ušima, které jednou signalizují volno a jindy zase: pozor zastavit. Medvědi "od Kolína" nebyli klasickou filmovou loutkou, to by nikdy nemohli být tak mrštní, hraví a pohybliví, protože ta běžná filmová loutka má úplně jinou konstrukci, je složitější, ale tím pádem taky trochu těžkopádnější. Nakonec ale - tohle je přece téma pro režiséra animovaných filmů Břetislava Pojara...

Když si člověk uvědomí, že se mu jeden letmý pohyb loutky promítne na plátně před očima během vteřiny, je to docela neuvěřitelná představa, asi jako zkusit životopis Břetislava Pojara, všechno, co kdy natočil, vtěsnat do několika řádek. Život není loutka, běží si vlastní cestou a těžko se rozfázuje do filmových okýnek a políček. Ale na co bychom rozhodně ani při největší stručnosti zapomenout neměli - to jsou učednická léta Břetislava Pojara prožitá vedle Jiřího Trnky. Animátorskou zručnost mladého Břetislava Pojara můžete dodnes ocenit např. ve Starých pověstech českých ve scéně ustrašeného prchajícího knížete Neklana, nebo ve Snu noci svatojánské v pohybech rozšafného snaživce Klubka... A z dalších, už samostatných filmů, vedle medvědího seriálu vybírám alespoň: podobné filmové zpracování Trnkovy Zahrady - pět kluků, pohádkoví létající sloni a zlý kocour, televizní seriál večerníků podle Čapkovy Dášeňky, ze starších filmů pak např. půvabné Paraplíčko a nebo podle scénáře Jiřího Brdečky natočená světoznámá filmová moralitka O skleničku víc. Břetislav Pojar vlastně pořád pracuje, má rád svou zahrádku, o které ale říká, že je to zase takový prodloužený druh animace, protože mu to roste pomalu, vlastně po fázích... A fázování, jak jsme slyšeli, to je práce až přepečlivá. Zkuste si během vteřiny představit taneční pohyb loutky...

Až vám bude někdy smutno, vzpomeňte si na medvědy režiséra Břetislava Pojara a řekněte si: Pojďte pane, budeme si hrát.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.