Bez ohledu na úspěch chtěla Věra Čáslavská po OH v Mexiku ukončit kariéru
Čtyřikrát se stala mistryní světa a jedenáctkrát šampionkou Evropy. Poprvé se o ní svět dozvěděl na olympiádě v Tokiu (1964). V roce 1968 neodvolala 2000 slov a tak byl její start na OH v Mexiku silně ohrožen.
„Z vrcholu radosti, že se podařilo porobenému národu *zvednout z popela*, jsme padli rovnou na dno, a to díky normalizaci po roce 1968. Nevěřila jsem svým uším, když jsem tyto zprávy slyšela z rozhlasu. Říkali, že signatáři 2000 slov by se měli někde ukrýt. Byla jsem zrovna na soustředění v Šumperku. Přijela pro mne Horská služba a odvezli mne do odlehlé chaloupky. Trénovat jsem ale nemohla přestat,“ říká Věra Čáslavská.
Obrovský úspěch v Mexiku
Cvičiště měla zcela provizorní. Z mechu si udělala koberec. Na lesní cestě trénovala rozběhy a dynamiku. Větve posloužily jako bradla, na nichž dělala shyby a popadané stromy zase jako kladina. Aby si udržovala mozoly na obou rukách, přehazovala ve sklepě uhlí. S takovým tréninkem zvládla na OH v Mexiku získat 4 zlaté medaile.
Svou nevoli se vstupem cizích vojsk na naše území projevila při slavnostní ceremonii. Ve chvíli, kdy hrála státní hymna SSSR, sklopila hlavu do pravého dolního rohu. Už před touto olympiádou se cítila velmi unavená, a tak si řekla, že po ní končí. V nejlepším se má přestat.
V Mexiku si vzala i kolegu z branže, běžce Josefa Odložila. Vdávala se v katedrále. V té době byla totiž druhou nejpopulárnější ženou planety a davy jí ležely u nohou. Na svatbu přišlo přes 100 000 lidí.
„Bylo to boží dopuštění, ne svatba. Mexičané jsou hrozně temperamentní. Každý si chtěl utrhnout knoflíček nebo jinou památku. Ztratila jsem v neuvěřitelné tlačenici lodičku a ihned začala zoufale křičet, kde jí mám. Josef se nemohl pořádně předklonit, ale přesto cosi nahmátl a ujistil mne, že ji našel. Jaké bylo naše překvapení, když vytáhnul černou pánskou botu.“
Perzekuce na sebe nenechaly dlouho čekat
Po návratu do vlasti se začala velmi rychle propadávat do neznáma. Byla vyloučena ze sportovních organizací a dlouho nemohla ani trénovat. Živila se jako malířka olejomaleb a chodila uklízet domy. Poté se jí narodily dvě děti. Dcera Radka a syn Martin. „Člověk se nenudil, ale finance chyběly,“ vzpomíná Věra Čáslavská.
V jejím životě znenadání nastal zásadní obrat. „Mexičané měli obchodní smlouvy s Kubou. Ti zase čile směňovali zboží se SSSR. Díky těmto kontaktům mne nakonec vyzískali pro práci do Mexika. Byla jsem vyměněna za uhlí. A tak se stalo, že se celá rodina sbalila a odjela.“
Samotné přivítání na letišti bylo pro děti velmi stresující. „Na letišti na nás čekaly davy. Protože jsem pro své děti byla taková maminka v ústraní, tak můj syn nedovedl pochopit, že mu maminku neukradnou a držel se mne jako klíště,“ říká Věra Čáslavská.
Návrat do vlasti
Po roce 1989 pracovala jako poradkyně prezidenta Václava Havla a byla předsedkyní Českého olympijského výboru. Při práci na Hradě si počínala velmi důsledně. „Bylo toho tolik, že jsem nosila domů plné krabice dopisů, které jsem nestíhala přečíst. Děti je doma třídily, podškrtávaly vše podstatné. Snažila jsem se vše poctivě přečíst a žádný dopis nenechat zapadnout.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
