Bělohubý
Příjmení Bělohubý je motivačně průhledné, složené ze dvou částí. První z nich označuje barvu (bílá) a druhá část těla, která tuto barvu má (ústa). Nejspíše se jednalo o přezdívku někoho s bílým vousem, zuby apod. Měli bychom říct, že apelativum huba, které dnes chápete jako hanlivé označení, bylo ve staré češtině zcela neutrální, takže nešlo o žádnou nadávku. Jako huba se označovala ústa, zvl. jejich vnější část, tj. rty. Kromě Černohubého máte i celou řadu obdobných složenin s přívlastkem bílá, např. Bělobrádek, Bělohlavý, Bělonohý apod. V současnosti u nás žije 126 osob s příjmením Bělohubý.
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s. 30; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1894, s. 49; R. Bondyová, Rodinné dědictví, Praha 2006, s. 137 (Bielohubey)
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
