Ani na chvíli sami

Stačí chvíli posedět u Hlásků v kuchyni a rozdíl mezi ústavem a náhradní pěstounskou rodinou je vám ihned zřejmý. Během našeho hovoru se z v kuchyni přistavené postýlky čas od času ozve svěřené mimonko. Paní Hlásková, jako každá jiná maminka, během našeho hovoru ihned vyskočí, miminko krmí, přebaluje, pochová, nebo se s ním prostě „jen“ chvilku mazlí.

Pro dítě jsou tu jedny ruce a jeden známý hlas. Pro nově narozené dítě je tu k dispozici neustále jeden a týž člověk, kterému navíc dle možností vypomáhá zbytek rodiny. Nejen náhradní tatínek, ale i dočasní sourozenci a babička s dědečkem.

Podle odborníků je taková situace zásadní pro to, aby se dítě i v budoucnu dokázalo k někomu hluboce citově připoutat a navazovat skutečně hluboké vztahy. Pozdější přenesení takového výlučného vztahu, který si dítě vybuduje k přechodným pěstounům, na někoho dalšího, na trvale pečující rodiče, je prý pro dítě mnohem menší komplikací, než když na počátku jedinečná osoba dítěti schází.

Jaká úskalí však přináší tato náročná substituce samotným dočasným pěstounům? A jak je pro ně těžké loučit se s miminkem? Vždyť vůči němu nikdo nemůže zůstat citově lhostejný. Jak střídání dětí snášejí dočasní sourozenci a jak takový životní styl přijímá bezprostřední okolí pěstounské rodiny? Mohou pěstouni vůbec normálně žít ve stále trvajícím šestinedělí?

Na tyto a další otázky spojené s touto u nás stále novou formou péče o opuštěné děti hledá odpovědi rozhlasový dokument Lenky Svobodové Ani na chvíli sami, který vznikl pro cyklus Dobrá vůle.

Záznam tohot dokumentu Dobré vůle, stejně jako ostatních dílů, najdete v iRadiu.