Andor Šándor: Stát nám teď říká „Občane, pořiď si zbraň a starej se sám o sebe“
Máme mít ústavou zaručené právo nosit zbraň a sami zajišťovat bezpečnost země?
„Nemyslím si, že potřebujeme zrovna ústavním způsobem řešit právo nosit zbraň,“ říká Andor Šándor. „Opravdu bych nechtěl, abychom se stali Amerikou 21. století.“ Současné zákony nám totiž už dnes v konkrétních případech použití zbraní dovolují.
Novela ústavního zákona chce teď majitelům legálně držených zbraní povolit zasáhnout k zajištění bezpečnosti. Vláda se k poslanecké iniciativě ministra vnitra Milana Chovance a dalších 34 zákonodárců postavila neutrálně. Rozhodnout má až Parlament ČR.
„Izraelizace“ bezpečnosti
Chovanec argumentuje třeba i tím, že zbraně jsou součástí naší kultury odnepaměti. „Nevím, jestli právě to je součást naší kultury,“ míní Šándor. „Pokud jsme 10. nejbezpečnější zemí světa a Praha šestým nejbezpečnějším hlavním městem, izraelský způsob ochrany mi přijde velmi nepřiměřený.“
Šándor připomíná, že Izrael je od svého vzniku téměř stále v nějakém konfliktu. Každý muž i žena tam umí zacházet se zbraní. U nás naopak ještě nedávno patřila do „povinné“ výbavy každého intelektuála modrá knížka, která majitele zprošťovala vojenské služby.
Kulomet do každé rodiny
Stát nám teď podle analytika jakoby říká: Občane, pořiď si zbraň a starej se sám o sebe. „Hesla jako kulomet do každé rodiny jsou opravdu už excesivní.“ Rozhodně taky ozbrojení celého národa neznamená, že budeme žít bezpečněji.
EU vs. ČR? Nesmysl!
Mohla by ale naše ústavní změna legislativy mít před Evropou větší váhu, pokud tedy komise schválí směrnici, která má držení zbraní naopak jen ještě víc omezit? „Těžko říct, jestli tato iniciativa v obraně proti směrnici vůbec může pomoct. Konečně ale musíme přestat říkat, že něco chce pouze EU. Jsme přece její součástí!“
Měli bychom se naučit hledat spojence uvnitř unie a sami víc pracovat proti různému „eurohujerství“ a tvorbě dokumentů proti vlastním občanům.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.