Amnesty International

Amnesty International přitom nemá žádnou pravomoc cokoli prosadit či změnit. Pouze ukazuje prstem, padni komu padni. Nepřihlíží k politickým zájmům, nezabývá se polehčujícími okolnostmi, nerozhoduje spory - jednoduše pouze konstatuje, že něčí lidská práva nebyla respektována. Závažnost výročních zpráv Amnesty International spočívá v tom, že se všude čtou a ovlivňují veřejné mínění. Dostat se do takové výroční zprávy znamená celosvětovou ostudu. O nás se například po včerejšku ve světě ví, že v ústavech a léčebnách zamykáme mentálně postižené spoluobčany v síťových postelích podobných klecím, což ochránci lidských práv považují za kruté, nelidské a ponižující. Bránit se například argumentem, že síťové klece usnadňují práci personálu, je samozřejmě možné, ale lepší je klece rychle odstranit, aby o nich Amnesty International nepsala i za rok.

Daleko hůř než my se síťovými postelemi letos dopadli Američané. Způsob, jakým vedou válku proti terorismu, je podle Amnesty International nejvytrvalejším útokem na lidská práva za padesát let. Mluvčí Bílého domu sice prohlásil, že když jde o ochranu lidských práv, stojí Spojené státy v čele, jenomže světové veřejné mínění spíše slyší na argumenty respektované nezávislé organizace než na repliky mluvčího, který je placen za to, že hájí svého šéfa. Veřejné mínění ve světě bude přesvědčeno o americkém respektu k lidským právům tehdy, když Amnesty International nebude podrobně dokumentovat opak.