Adam Černý: Nový kabát pro čínský Pás a stezku
Před deseti lety se zrodil projekt Pás a stezka jako představa o čínské roli ve světě. Původní představy byly velkorysé, pozdější realita jim však neodpovídala. Proč a jsou nynější plány odlišné a kde narážejí na politickou realitu?
Aktuální drama na Blízkém východě sice Číně udělalo radost, že Spojeným státům k těm ukrajinským přidalo další starosti. Zároveň však poněkud odvedlo pozornost od ceremonie, která měla oslavit deset let projektu, který ztělesňuje představy vůdce komunistické strany a státu Si Ťin-pchinga o roli novodobé Říši středu ve světě. Jak už se však potvrzuje, dnešní realita se dosti liší od původního plánu.
Čtěte také
Když soudruh Si myšlenku Pásu a stezky na počátku září 2013 představoval v kazašské Astaně, málokomu na Západě docházelo, že se promění v investice po celém světě podpořené stamilióny dolarů. Velkorysost odpovídala pojetí Číny jako globální mocnosti konkurující Spojeným státům a první léta se zdálo, že úspěch je neodvratný.
Spolupráci s Pekingem podepisovaly mnohé asijské a africké země, jak se dalo vzhledem k historickým vazbám předpokládat, i více než deset postkomunistických států ve střední Evropě a také Itálie nebo Ukrajina či Izrael.
Čtěte také
Časem se začalo ukazovat, že investice podpořené čínskými úvěry jsou velkorysé možná co do rozsahu, ale že podmínky s nimi spojené jsou tak striktní, že přijímající země místo, aby z nich profitovaly, upadaly do dluhových pastí.
Navíc se mnohé projekty ukazovaly jako špatně propočítané, takže problémy měl dlužník i věřitel, a že například rozvoj řeckého přístavu Pireus, který díky investicím znásobil svou kapacitu, je spíše výjimkou.
Čtěte také
Například Itálie si spočítala, že účast na projektu Pás a stezka pro ni znamenala zdvojnásobení deficitu obchodní bilance s Čínou, a mnohé země, které se těšily na velké infrastrukturní projekty, zjišťovaly, že model, kdy investor zajišťuje nejen úvěry, ale celé provedení, brání i tomu, aby se na stavbách podílely místní pracovní síly.
Nepříjemná dilemata
Původní zvědavost a nadšení střídala zdrženlivost až skepse. Ceremonie oslavující Pás a stezku se před čtyřmi lety účastnilo třicet sedm hlav států, té letošní třiadvacet, mezi nimiž ten nejprominentnější, ruský prezident Vladimir Putin, musel mít radost, že mu v Pekingu nehrozí zadržení na základě zatykače vydaného Mezinárodním trestním tribunálem pro zločiny spáchané za války proti Ukrajině.
Čtěte také
Ruská invaze i nynější výbuch konfliktu na Blízkém východě staví Peking před nepříjemná dilemata. Když nyní v případě války na Ukrajině a střetu na Blízkém východě dává přednost jedné straně, těžko může nadále tvrdit, že velkou výhodou Pásu a stezky je otevřenost vůči všem, kdo mají zájem. Po deseti letech se původní představa proměňuje.
Na jedné straně chce více sázet na menší projekty v duchu hesla „co je malé, to je hezké“, zároveň se však čím dál více vyjevují globální ambice, chuť a vůle měnit stávající uspořádání ve světě i pravidla, kdy ta univerzální, rozuměj západní, mají nahradit ta čínská.
Neplatí to pouze pro Západ. I Vladimir Putin, když prodává ruskou ropu a zemní plyn, přijímá čínské podmínky.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
