Adam Černý: Jižní Afrika se loučí s Winnie Mandelovou
Pro Jižní Afriku představovala Winnie Mandelová, která bude pohřbena tuto sobotu, dvě podoby odporu proti apartheidu, režimu, který dělil obyvatele někdejší britské kolonie na vládnoucí a ovládané a chtěl mezi nimi udržet nepřekročitelnou bariéru.
Po dlouhá desetiletí, která strávil Nelson Mandela ve věznici, byla jeho žena tváří protestu a ztělesněním odhodlání apartheid porazit. Důraz na odpor však v jejím případě vedl až k tomu, že účel začal ospravedlňovat prostředky.
Jen proto se mohlo stát, že v 80. letech minulého století mladíci sdružení ve Fotbalovém klubu Nelsona Mandely dokázali ty, které podezírali z donášení policii, mučit a zabíjet „náhrdelníky“ z hořících pneumatik.
Nikdy se neprokázalo, že by Winnie Mandelová osobně něco takového nařídila, nemohla však popřít svůj výrok „osvobodíme zemi s našimi zápalkami a pneumatikami“, který poškodil její reputaci ženy národního hrdiny.
Mnohem zásadnější se ukázaly rozdíly, které se začaly vyjevovat s demontáží apartheidu a zvláště od chvíle, kdy se Africký národní kongres, hlavní politická síla utlačované většiny, dostal k moci.
Skvělá i hrozivá
Dvě poloviny manželského páru ztělesnily dvě odlišné představy. Zatímco Winnie nadále hlásala revoluční ideje, Nelson Mandela jako pragmatik dospěl k názoru, že je třeba usilovat o smír v dlouho rozdělené společnosti, a proto přišel s heslem o „duhovém národě“ složeném z různých částí schopných spolupráce.
Nelson a Winnie Mandelovi se tak brzy rozešli nejen jako manželé a brzy poté se respekt k bojovnici začal měnit v pochybnosti o „nekontrolovatelné“ osobnosti, která si však přesto udržela respekt velké části voličů Afrického národního kongresu.
Jeho předáci se postarali, aby nikdy nezískala vlivnou funkci, protože jim neustále připomínala, nakolik si zvykli na výhody plynoucí ze získané moci.
S odchodem Winnie Mandelové se tyto spory a rozpory vytrácejí a během tří dnů vyhlášeného národního smutku převažuje pocit, že s ní odchází i celá generace, která dokázala apartheidu nejen odporovat, ale nakonec ho přimět, aby se sám vzdal.
Jeden z pamětníků této éry, pastor Paul Verryn, popsal Winnie Mandelovou jako osobnost, která dokázala být „skvělá i hrozivá“, a připomněl, že pokud došlo k násilí, hlavní odpovědnost za něj nesl systém, jehož vytrvalý útlak bořil hranice, jež existují v normální společnosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
