1205. schůzka: Soukromá válka má tři vojáky

Čtvrtého července 1915 v Curychu a za dva dny nato v Ženevě promluvil Masaryk na shromáždění, kde kromě uctění památky Jana Husa, od jehož upálení uplynulo právě pět set let, oslovil přítomné vizí „nezávislé Čechie". Byla to vůbec první veřejná prezentace Masarykovy koncepce. Jak napsal soudobý list: „Masaryk soukromě vypověděl válku Rakousku." Měsíc nato na něj vrchní velitelství rakouských branných sil vydalo zatykač.

Z řady spolupracovníků, amatérů a nadšenců, které TGM gravitací své osobnosti přitahoval, se musel nakonec spokojit pouze se dvěma mladými muži, sice mimořádně schopnými, jazykově vybavenými, jimž ovšem chyběla politická praxe. Prvním byl právník a sociolog Edvard Beneš. Brzy se ukázalo, že tento Masarykův ctitel a žák je skvělý organizátor s diplomatickým nadáním a workoholik, neznající nic jiného než práci. Druhým ze vznikajícího triumvirátu „bořitelů Rakouska" se stal charismatický Milan Rastislav Štefánik, Slovák s francouzským občanstvím, vystudovaný úspěšný astronom a meteorolog, nyní důstojník letectva Francie, od mládí též obdivovatel Masaryka.

Tento triumvirát si dal grandiózní programové cíle. Za prvé: získávat vlády a veřejnost dohodových států pro myšlenku rozbití habsburské monarchie. Za druhé: propagovat vizi zrození samostatného státu československého. Za třetí: vysvětlovat a obhajovat existenci jednotného národa československého‘, tvořeného dvěma pokrevně blízkými, bratrskými kmeny, užívajícími,dva spisovné dialekty‘.

A další programové body? Akci je třeba opřít o všestrannou pomoc a souhlas českých a slovenských krajanů, zejména ve Spojených státech (kde žil asi milion dvě stě tisíc vystěhovalců), a také v Rusku (tam bylo asi sto tisíc rodáků a možná dvě stě tisíc zajatců). Nelze zapomenout ani na sympatizanty ve Velké Británii, Francii či v Itálii, kde žila malá, ale vlivná exilová seskupení. A konečně: z krajanů a zajatců-dobrovolníků je nezbytné postavit vojsko, legionářské jednotky. Bude-li Československá národní rada disponovat vlastní armádou -čili reálnou mocenskou silou - vytvoří to předpoklady pro její mezinárodní uznání za reprezentaci příštího samostatného státu.

Tři první vojáci příští Československé republiky, trio Masaryk-Beneš-Štefánik to rozjelo z nejskromnějších poměrů, prakticky z nicoty. Díky jejich schopnostem a pracovitosti však plán získával během let 1916 a 1917 čím dál reálnější obrysy. Zatímco Masaryk sídlil v Londýně a hodně cestoval, organizačním štábem se stala Benešova kancelář v Paříži. A Štefánik se svými záviděníhodnými konexemi včetně známostí mezi vznešenými ženami a v aristokratických kruzích se s okouzlující elegancí vlamoval do dveří vlivných politických osobností, aby jim představil své kolegy a odvážný Masarykův projekt.

Pouhého čtvrt roku poté, co jako jediný významný Čech odešel do exilu, napsal Masaryk v únoru 1915 jasnozřivě: „Postavíme-li armádu, dostaneme se tím do nového právního postavení k Rakousku i spojencům. To nám umožní ve chvíli mírového jednání dosáhnout aspoň minima našich požadavků. V každém případě nebudou moci spojenci ani Vídeň kolem nás přejít mlčky, pokud budeme míti vojáky. Bez rozhodného boje, a to i vojenského, nedostaneme však nic od nikoho."

Československá zahraniční akce začínající zcela nenápadně drobnou masarykovskou prací, totiž osobní agitací, vysvětlováním, hledáním spojenců i sponzorů, zřizováním propagačních kanceláří a budováním tiskových orgánů, krok za krokem získávala renomé, později zájem špičkových politiků a dohodových vlád. A když v roce 1917 stálo na Rusi ohromné blanické vojsko legionářů, Masarykova předpověď, že armáda přinese průkopníkům samostatné Československé republiky i respekt a uznání, se stala skutečností.