Meteor o kosmickém praku, sebe-kopírující vakcíně a letu čmeláka

Jak funguje kosmický prak?

Sonda JUICE u Jupiteru a jeho měsíců|foto:ESA (European Space Agency)

Cestování Sluneční soustavou není jako jízda autem po dálnici, kde čím je trasa rovnější, tím dříve jsme u cíle. Třeba pouť kosmické sondy JUICE vypadá na první pohled naprosto nesmyslně. Loni startovala ze Země, letos se k ní vrátí, za dva roky opět, o rok později zase. Vypadá to, jako by přešlapovala na místě a přitom pak udělá frnk a během čtyř let je u Jupiteru. Využívá totiž gravitačního praku Země, který ji při každém přiblížení urychluje. Zákonitosti takového pohybu nám představil Ing. Tomáš Přibyl z Technického muzea v Brně.

Založení Akademie věd

Akademie věd ČR|foto:René Volfík, iROZHLAS.cz

Onoho 18. května 1891 panoval od rána před Muzeem čilý ruch, hrála hudba, přijížděly kočáry s honorací. V půl dvanácté do budovy uvnitř nádherně vyzdobené květinami, vzácnými koberci a sochami, mezi nimiž nechyběl aktuální monarcha, dorazili císařův bratr arcivévoda Karel Ludvík, protektor České akademie věd a umění, po něm pak místodržitel hrabě Thun a další vzácní hosté, které vítali nejvyšší maršálek kníže Lobkovic a mecenáš Josef Hlávka. Česká akademie věd a umění ten den zahájila činnost. Připomněli jsme si to v rubrice Stalo se tento den, kterou připravuje Ing. František Houdek.

Budeme mít sebe-kopírující vakcíny?

Budeme mít sebe-kopírující vakcíny?|foto:Michaela Danelová, iROZHLAS/Profimedia/AFP/Cynthia S. Goldsmith, Russell Regnery/Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí, Koláž iROZHLAS

Očkování je skvělý vynález, který už zachránil stovky milionů životů. Jeho princip je znám už velmi dlouhou dobu, ale to neznamená, že by vývoj nepokračoval dál. Vakcíny se stále zdokonalují a i pro nemoci, proti kterým už očkovací látku máme, se hledají nové, efektivnější. Klíčová je přitom vždy dávka. Je možné podat desetkrát menší množství vakcíny a zachovat účinnost? Podle prof. Václava Hořejšího z Ústavu molekulární genetiky AV jsou na oboru nové vakcíny, které se v těle samy namnoží.

Popírá let čmeláka přírodní zákony?

Čmelák|foto:Unsplash, Licence Unsplash

„Aplikoval jsem na čmeláky zákony o odporu vzduchu běžně používané v letectví. A spolu s panem Sainte-Laguëm jsem dospěl k závěru, že jejich let je nemožný,“ napsal v roce 1934 entomolog a letecký inženýr Antoine Magnan v úvodu knihy věnované problematice letu hmyzu. Z kalkulací matematika Andrého Sainte-Laguëho skutečně vyplývalo, že čmeláci a další reprezentanti hmyzí říše nemůžou létat, protože se máváním křídel neudrží ve vzduchu. Jenže oni létají. V čem je tedy chyba? Vše vysvětluje biolog prof. Jaroslav Petr ve své knize Desatero pohybů, kterou vydává nakladatelství Dokořán a v Meteoru z ní čte Lucie Juřičková.

Čáp Venda získá úplnou rodinu

Hnízdění čápů|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

Po měsíci sezení na vejcích se začínají čápům líhnout ptáčata. Když zkonzumují obsah vejce a dostatečně se zvětší, přichází čas prorazit skořápku a vyklubat se. Přesně toto období z pohledu rodiče zažívá i čáp Venda v podání Jiřího Lábuse. Jeho život komentuje v Meteoru ornitolog Zdeněk Vermouzek.

Seriálem podporujeme velké celoevropské sčítání čápů bílých a národní sčítání čápů černých. Zapojte se do sčítání čápů bílých na cap.birdlife.cz a černých na avif.birds.cz.