Hold jí vzdala Němcová i o mnoho let později Jirásek. Osudové ženy: Magdalena Dobromila Rettigová

„Magdalena Dobromila Rettigová patřila k první generaci žen, které se začaly podílet na vlasteneckých akcích. Pořádaly salonní schůzky, zakládaly spolky, a hlavně začínaly psát v češtině,“ vypráví historička Marie Bahenská.

Většina z těchto žen se česky naučila až v dospělosti. Výjimkou nebyla ani Rettigová. „Byla ale první ženou, která si literární tvorbou vydělávala. Procitnutí v jejím případě znamenalo uvědomění si, co může pro národ udělat.“

Pracovitá hospodyně, spořádaná manželka

Magdalena Rettigová se narodila 31. ledna 1785 ve Všeradicích na Berounsku do středostavovské rodiny. Její otec byl úředník, jeho manželka byla v domácnosti. „Magdalena byla vychovávána podle obvyklých zvyklostí. Cílem bylo vychovat z ní pořádnou a pracovitou budoucí hospodyni a manželku. Matka po ní tedy od útlého věku chtěla, aby se věnovala práci, aby pomáhala v domácnosti, aby si nehrála,“ přibližuje historička.

Poté, co se rodina přestěhovala do Plzně, začala Magdalena chodit do školy. Její osud byl dle tehdejších pravidel dopředu nalinkovaný. „Čekalo se, že bude manželkou, matkou, hospodyní, reprezentantkou domu, přiměřeně vzdělanou. Magdalena ale na rozdíl od jiných dívek jistou míru aktivity v otázce budoucího manžela vyvinula.“

Jan Rettig ale jako končící student a začínající úředník nebyl v očích rodičů nijak výhodnou partií. Matka se snažila vztahu bránit, ale Magdaleně se přesto podařilo tajně se zasnoubit a 31. 1. 1808 s požehnáním rodičů provdat.

Dobromila a Sudiprav

Manželé Rettigovi žili ve spokojeném manželství. Jan Rettig dokonce svoji ženu podporoval v jejím psaní. Podle historičky Marie Bahenské ale zprvu zřejmě psala jen do šuplíku. V Táboře, kam se manželé přestěhovali, nebyla její láska k literatuře okolím přijímána. Později ale své verše přednášela návštěvníkům svého salonu, což bylo obvyklé až ve 30. a 40. letech. Rettigová tak do jisté míry předběhla generaci Ammerlinga a Bohuslavy Rajské.

První její literární pokusy byly německé, později si ale ke svému jménu přibrala jméno Dobromila a její manžel se stal Sudipravem. „Šlo o obvyklý způsob, kterým dávali čeští vlastenci najevo svoji lásku k národu. Přibírali si jména, která byla považována za staročeská nebo vlastenecká a která se dobře vyjímala pod literární tvorbou,“ vysvětluje Bahenská.

Jak donutit dívky číst česky

Osudovým momentem v jejím životě bylo, když se vydavatel Jan Pospíšil z Hradce Králové dozvěděl, že Magdalena píše česky. Začal její díla vydávat, a nejen on, ale i jeho dědicové hovořili o její tvorbě jako o rodinném stříbře.

Ve své době se Magdalena proslavila jako autorka literatury pro dospívající dívky. „Dnes bychom tomu možná říkali červená knihovna, Rettigová ale našla díru na trhu, kde chyběla díla v češtině. A i když její povídky dneska působí schematicky a nadmíru výchovně, ve své době skutečně nacházely čtenářky. Jejím cílem nebylo vytvářet nová témata, ale donutit dívky číst česky a používat češtinu v běžné komunikaci.“

Svého postavení paní radové ale využívala i jinak. Dívky ze stejně postavených rodin zvala k sobě domů, aby je mohla učit, jak být dobrou hospodyní. Kurzy vaření a ručních prací ale prokládala i výukou češtiny, což mělo ohromný význam pro život na maloměstě, kde české školy pro dívky nebyly.

Nejslavnější kuchařka

Své recepty nakonec sepsala do samostatné knížky, která vyšla v roce 1826 a stala se Pospíšilovou nejúspěšnější publikací. Za jejího života byla vydána 4x česky a 4x německy.

Úspěch kuchařky byl podle Marie Bahenské hlavně v tom, že byla úplně jiná než recepty, které dosud vycházely v časopisech. „Recepty nebyly jenom návodem, ale byly psané jako slohová práce a byla z nich cítit autorčina osobní zkušenost. Vedle receptů šlo i o rady ohledně servírování na stůl, nebo jak vařit lidem, kteří byli nemocní. Zdůrazňovala také, že se má vařit z lokálních surovin a podle sezóny.“

Když v roce 1844 zemřel její manžel Jan Rettig, byla Magdalena náhle vystavena nejenom bolestné ztrátě manžela, přítele a největšího podporovatele, ale také finančním problémům. Stesk zřejmě přispěl k tomu, že zemřela necelý rok po něm v roce 1845. Bylo jí 60 let.

O tři roky později jí Božena Němcová složila nejvyšší možný literární hold. Když vezla pro chodské vesničanky nejlepší české knihy, zařadila mezi ně i kuchařku Rettigové. O mnoho let později si na ni vzpomněl i Alois Jirásek. V hlavní roli jeho divadelní hry o Rettigové zazářila herečka Hana Kvapilová.