Život bez romantiky a pošetilosti stojí za prd, je přesvědčený Petr Horký

Má přes tisíc ponorů, umí zdolat lecjakou horu, ví, co obnáší putování amazonským pralesem či stoupání na aktivní sopku, vyhledává toulky polárními krajinami. Co v odlehlých koutech světa zjistil o lidské duši, včetně té vlastní?

Třeba to, že nemůžeme dělat jen rozumné věci – takový život by byl nebezpečně nudný. A jestliže psychologové často připomínají, že člověk není rozumný tvor, který cítí emoce, ale emoční tvor, který občas uvažuje, pak Petr Horký dodává: „To není chyba!“

Proč lhát?

Odmalička bezpečně věděl, že chce být lékař, kardiolog. Jeho odhodlání zvrátila trojka z chemie. Nikterak však neochromila jeho tvůrčí přístup k životu, který zdědil po mamince.  Studoval, cestoval a potkával báječné lidi. Thora Heyerdahla, norského mořeplavce a dobrodruha, který ho naučil, že slávy je nekonečně mnoho, a neexistuje tudíž důvod k žárlivosti na lidi z oboru. Horolezce a spisovatele Reinholda Messnera, který připomíná, jak důležité je vpustit do svých úvah vlastní smrt, abychom díky tomu byli schopni dát smysl svému aktuálnímu konání. A samozřejmě Miroslava Zikmunda s jeho bezvýhradným akcentem na pravdu. „Proč lhát, když pravda je vždycky zajímavější a dovede člověka k mnohem poutavějším zápletkám?!“

Jako Jiří Voskovec

Jak se po tak vzrušujících setkáních a příležitostech utvářel Petrův vztah k rodině a domovu? „Roky jsem to měl jako Jiří Voskovec – doma je tam, kde si pověsím klobouk. Kdekoliv. Vyhoďte mě z letadla, z vlaku, z auta, budu tam doma. Takto jsem přemýšlel deset, patnáct let. A pak najednou přišla potřeba hledat a najít místo, kam se budu chtít vracet. Rozkryl jsem půvaby institutu domova, místa, kde to mám rád.“

Jak je důležitá tvořivost 

To místo je samozřejmě zkrášleno přítomností manželky a dvou malých dcer. Co domov jako vlast? Jak cestovatel pohlíží na tu naši? „I my tady v Evropě, v Čechách máme svoji velikou moudrost, ke které je radno vzhlížet. Češi jsou podle mého názoru v pozici krásné holky, která dlouho nesměla k muzice, a tak si o sobě myslí, že není pěkná, protože holt neviděla ty ostatní. Mnohdy se strašně podceňujeme a schováváme do role malého, ublíženého, utrápeného. Není to tak. Když si navykneme přistupovat k životu tvořivě, budeme se mít vážně skvěle. Svědomitě jsem na planetě hledal – a nenašel – hezčí, lepší místo k životu než je to naše!“

Co zjistil v odlehlých koutech světa o lidské duši, včetně té vlastní? Kdy pochopil, že doma není tam, kde si pověsí klobouk? A proč považuje naši zemi za to nejlepší místo k životu?