Ať žije republika! Jásá posádkové město Vysoké Mýto před sto lety.

Lidé se srocovali na náměstí a do vzduchu létaly klobouky. Druhý den přijelo do Vysokého Mýta kolem 15 tisíc lidí a slavilo se. Z balkonu okresního domu na náměstí promluvil mezi jinými také Jan Hnát, člen okresního Národního výboru:

Lide český!

Tři sta let národ náš byl poután okovy a úpěl pod panstvím Habsburků a Němců. Před třemi sty lety byl národ náš Habsburky ujařmen a zrušena jeho samostatnost.  Nejlepší jeho synové povražděni rukou katovou anebo vyštváni za hranice a statky jejich dány do rukou cizácké habsburské šlechty… Naplnila se předpověď našeho velikého exulanta Jana Amose Komenského a – vláda věcí našich vrátila se k nám!

Vítání 30. pluku ve Vysokém Mýtě|foto:Josef Králík

Vysoké Mýto bylo už tenkrát více než sto let spojené s místní vojenskou posádkou. Ta však byla od roku 1916 přeložena do jiných krajů monarchie a do místních kasáren byly umístěny maďarské jednotky. A to proto, aby se případně vojáci nespojili s místními obyvateli v možných protimonarchistických akcích. Maďaři nadšení ze vzniku republiky sice nechápali, ale nezasáhli.  

Vysokomýtská jednotka Třicátníků se o vzniku republiky dozvěděla až 1. listopadu 1918

V září 1918 byl vysokomýtský pluk převelen na italskou frontu. Vojáci o vzniku republiky ještě nevěděli, ale bojovat už nechtěli. 27. října neuposlechli rozkaz jít do boje, opustili své důstojníky a vydali se na cestu domů. V knize Třicátníci z roku 1929 se píše o událostech těchto dnů takto:

… Až před Valvasone je zachytil podplukovník Beran. Jeho příchod k pluku zřejmě dobře na mužstvo účinkoval. V delším proslovu rozvinul otevřeně svůj plán. Vyvrátil možnost provedení pochodu do Čech přes Alpy a vyložil svůj úmysl, přejíti s celým plukem k srbské armádě, která toho času už stála na Dunaji…až prvního listopadu přinesl proviantní důstojník kromě chleba na tři dny i štyrsko-hradecké německé noviny, jež oznamovaly pád říše rakousko-uherské. Ta zpráva se rozlétla bleskem v zástupy odpočívajících vojínů. Odznaky s čepic strhávány, nahražovány červeno-bílými stužkami na rychlo pořizovanými ze signálních praporků, obalovány jimi třapce důstojníků a voláno po českých povelech dle sokolského řádu. Pluk byl na rychlo svolán. Slavnostní řeč pplk. Berana byla tentokráte velmi krátká, přerývána jsouc slzami radosti. Pro pohnutí a slzy nemohl ani přečísti zprávu z novin. Učinil tak zaň doktor Malý. Po přečtení radostné zprávy zapěl pluk hymnu českou a slovanskou s doprovodem plukovní hudby a se zpěvem na rtech se vydal na pochod…

Po slovinské anabázi se pluk vydal ve třech vlakových transportech přes Rakousko do už samostatného Československa.

Třicátníci pochodují městem|foto:Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě

Prvý transport v pět hodin ráno zastavil na nádraží ve Štýrském Hradci a než byly rozestavěny stráže, byl již vlak druhou lokomotivou odzadu ku vlaku připjatou rozpůlen právě u vagonu se zbraněmi. Tak byl transport připraven nejen o zbraně, nýbrž i o značnou část zásob a koní. Zákrok velitele transportu u nádražního velitele ve Štýrském Hradci o vrácení zbraní i zásob zůstal bezvýsledným.  Zanechal proto před odjezdem vlaku na nádraží jednoho důstojníka a uložil mu, aby čekal na druhý transport a případ mu včas oznámil. Důstojník byl však ve Štýrském Hradci zatčen a jen stěží se mu podařilo v noci uprchnouti. Prvý transport projel pak bez překážek Rakouskem až do Vysokého Mýta.

Mezi tím velitel druhého transportu projížděl Rakouskem plně ozbrojen, s kulomety na střechách vagónů a na lokomotivě s mužstvem s ručními granáty v rukou. Štýrským Hradcem projel hladce až do Štadlavy u Vídně, kde byl proveden pokus o jeho odzbrojení. Při krátké, ale urputné srážce, ve které pluk bojoval i proti ozbrojeným osobám občanským, ukořistěno bylo 5 kulometů a několik desítek pušek. Pluk měl v bitvě dva těžce raněné, kteří po převezení do brněnské nemocnice svému zranění podlehli. První, kteří obětovali své životy za čest pluku.  Druhý transport dorazil do Vysokého Mýta 15.listopadu. Hodinu po poledne ho na peróně nadšeně vítá celá městská rada, Sokol, místní spolky a většina obyvatelstva.

Celý pluk ve Vysokém Mýtě měl 2124 mužů, 32 kulometů, 170 koní, zásoby střeliva a ručních granátů. Byl dostatečně vyzbrojen k dalším bojům pro první měsíce vrtkavé existence samostatné republiky.

Třicátníci na náměstí v Šumperku 1918|foto:Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě

A bylo ho také velmi brzy třeba. V pohraničních oblastech na Kralicku a Šumpersku se bouřily sudetské menšiny a Slovensko brali ztečí Maďaři. Úspěch na všech frontách přinesl 30. pěšímu pluku výsadu ponechat si své rakouskouherské číselné označení. A navíc mu byl udělen přídomek pluk Aloise Jiráska, což bylo do té doby výsadou pouze legionářských pluků.