Zdeněk Podhůrský: Spolužáci mi dávali hodně znát, že jsem jiný. Na základní školu jsem moc rád zapomněl
Vystudoval stavební průmyslovku a po ní DAMU. Dnes ho znají nejen divadelní, ale také televizní diváci. Zvládá toho spoustu, a to i přesto, že mu osud připravil nejednu překážku. Hostem pořadu Až na dřeň byl herec, dabér a muzikant Zdeněk Podhůrský.
V dětství skládal rockové opery, fotil, psal a leccos pochytil i v tatínkově loutkářském ateliéru. Díky této roztříštěnosti ale dlouho nevěděl, co dělat. Nakonec vybral herectví, které je pro něj dodnes základ. Na ostatní věci ale nezanevřel – má kapelu, vydal knížku básní pro děti, pořádá výstavy tatínkových loutek a stíhá ještě mnoho dalších věcí. „Někdy bych potřeboval natáhnout den, abych to všechno stihnul,“ říká se smíchem Zdeněk Podhůrský, který díky svému tatínkovi – nadanému loutkáři strávil několik let ve Španělsku. „Strávil jsem tam nádhernou dobu, dodnes je pro mě španělština přirozený jazyk. Návraty domů ale pro nás nebyly jednoduché. Spolužáci mi dávali hodně znát, že jsem jiný. Na základní školu jsem moc rád zapomněl.“
Z politických důvodů mohl studoval jen stavební průmyslovku. Během studia navíc překonal encefalitidu. Ostatně stejně jako další klacky pod nohy, kterých mu osud přichystal mnoho.
Když bylo Zdeňku Podhůrskému 21 let, jeho tatínek zemřel na rakovinu plic. „Táta byl velký kuřák, Přesto, že mu lékaři tehdy dávali jen půl rok života, žil ještě skoro dva. Bylo to nesmírně těžké období,“ vzpomíná herec, kterému pár let na to našli lékaři melanom…
Celý rozhovor si poslechněte v našem audioarchivu a nezapomeňte se podívat také na videozáznam z natáčení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.