Na konzervatoř jsem šel tátovi na truc. Až pak jsem zjistil, jak divadlo miluji, říká Martin Donutil

Přestože se herec Martin Donutil narodil slavnému tatínkovi, k divadlu se dostal spíše náhodou. „Byl jsem takový třídní šašek, všichni se mi smáli. A když jsem si potom vybíral střední, bylo možné podat si jen jednu přihlášku. Zkusil jsem konzervu a ona vyšla. Až tam jsem si uvědomil, že divadlo miluju a baví mě. Do té doby to byl spíš takový trucpodnik.“

Na hereckou školu z trucu

„Když jsem to totiž oznámil doma, táta z toho nebyl úplně nadšený. Říkal mi, ať jdu na nějakou normální střední, ale já jsem se mu, jak to tak u synů bývá, vzepřel a chtěl mu dokázat, že na to mám, že se dostanu na střední a bude ze mě herec.“

Díky slavnému tátovi taky věděl, jak je taková profese náročná. „Je fakt, že táta byl hodně na cestách. Jako klukovi mi taky bylo hodně divné, proč ho lidé na ulici zdraví a chvíli mi trvalo, než jsem to pochopil. V mnoha věcech mě to zocelilo. Spousta mých kolegů si s tou pozorností nevěděla rady, ale já jsem věděl, jak ten zájem probíhá a byl jsem na něj připravený.“

Náročná puberta

Jak sám přiznává, tatínkovy časté cesty si vybíraly v pubertě svou daň. „Vyváděl jsem pěkné hlouposti. Maminka to se mnou měla hodně těžké a dodnes ji obdivuju, že to zvládla. Věděl jsem, že táta je na cestách, o to míň jsem byl doma v pubertě já. Ta otcovská ruka tam moc nebyla, byla spíš nárazová. Myslím, že z toho divokého období mě potom dostalo právě divadlo.“

Stěžejní rolí na divadle pro něj byl Amadeus. „To byla první velká příležitost. Měl jsem velký prostor, hodně mě to posunulo směrem, který mě baví, a dalo mi to hodně do budoucí práce.“

Ztráta děťátka

Před dvěma roky si se ženou prošli náročným obdobím, kdy přišli o očekávané miminko. „Prošel jsem si obdobími, kdy jsem se obracel nahoru, nechápal, proč se takové věci dějí, proč je svět tak nespravedlivý. Ale pak jsem si uvědomil, že život prostě takový je.“

Smutnou událost ještě zhoršil zájem bulváru. „Oznámili jsme to sami, protože je lepší vyrazit bulváru všechny trumfy z ruky, jinak začnou fabulovat a něco si vymýšlet. Jsme veřejné osobnosti a lidé mají zájem o naše životy a stejně by se doptávali. Pak jsme se trochu otrkali a šli do společnosti. Učíme se s tím zkrátka nějak žít a musím říct, že nás to hodně stmelilo,“ dodává v pořadu Až na dřeň.

Co pro něj znamená činohra? Je trémista? Jaká byla jeho cesta k divadlu? Jak moc musí podle něj znát člověk sám sebe, aby mohl hrát jiné? Jaké má plány na léto? Poslechněte si v záznamu pořadu Až na dřeň.