Zákulisí Marie Terezie: Kdo byl Evžen Savojský? Malý, ošklivý muž s nejrozsáhlejší sítí špionů v Evropě

Ačkoli byl Evžen Savojský jako princ rakouský rodem Ital, vyrůstal ve Francii na dvoře Ludvíka XIV., kam se jeho matka Olympie Manicini dostala jako příbuzná mocného kardinála Mazarina. Narodil se ze svazku Olympie a Evžena Mořice, prince savojsko-carignanského, i když se o jeho původu vedly různé řeči.

Byl malý, slabý, neduživý a ošklivý. Matka z něj chtěla mít preláta, ale on měl jiné plány. Ve 20 letech se rozešel s rodinou a požádal o pluk Ludvíka XIV., o němž se tvrdilo, že je jeho skutečným otcem. Králi Slunce se ale podivný chcípáček vůbec nelíbil a velmi příkře ho tehdy odmítl. Evžena Savojského pak dlouho pálily urážky, z nichž většina se dotýkala jeho původu, vzhledu a očekávaných schopností.

Podivný chcípáček vojevůdcem

Své služby obratem nabídl rakouskému císaři a ještě v ten rok prodělal svoji premiéru při obraně Vídně před Turky. Pak bojoval proti Turkům taky v Uhrách a později proti Francouzům v Itálii. Po 14 letech v poli byl vrchním velitelem rakouské armády, jedním z nejlepších, jaké kdy měla.

Svoje kvality prokázal v bitvě u Höchstädtu, která znamenala konec francouzským ambicím na dominantní roli v Evropě. Ve válce o španělské dědictví vznikla proti francouzskému králi široká koalice Rakouska, Holandska, Anglie, Portugalska a některých německých knížectví. Na straně aliance dovedli bitvu do vítězného konce společně anglický vévoda Marlborough a právě Evžen Savojský.

Galantní jatka

Svoje vojenské umění potvrdil o pět let později u Malplaquetu. Francouzský maršál Villars, na němž závisela spása Francie, měl méně vojáků, ale skvělým manévrováním si zvolil bojiště mezi lesními masivy přímo na dnešní francouzsko-belgické hranici u vesnice Malplaquet.

K bitvě došlo 11. září 1709 a hovoří se o ní jako o „galantních jatkách“. Ztráty na obou stranách byly příšerné: Francouzi měli 4500 padlých a 8000 raněných, spojenci 6500 padlých a 14 000 raněných. Sám Evžen Savojský byl dvakrát raněn...

Šikovný obchodník

Princ rakouský ale neměl jen válečnický talent. Když Rakousku připadla pozdější Belgie, stal se tamním správcem a podílel se na vzniku zámořské společnosti, tzv. Ostendské kompanie, která svým podílníkům vynášela dlouhodobě tisíciprocentní zisky. Fungovala ale jen krátce. V roce 1727 se Anglie a Francie dohodly a císař Karel VI., ač nerad, musel souhlasit s jejím zrušením.

Dobře informovaný Evžen Savojský ovšem takový vývoj tušil a svůj podíl na společnosti včas prodal. Vynucený zánik Ostendské kompanie je příznakem slabosti habsburské monarchie. Teprve kdyby byla schopna si jí udržet, mohla se stát skutečnou velmocí na úrovni Nizozemí, Anglie a Francie. Takto se sama už v roce 1727 odsoudila do druhé ligy.

Síť špionů od Petrohradu po Londýn

Díky svým příjmům platil Evžen Savojský nejrozsáhlejší síť špionů v Evropě. Od Petrohradu přes Berlín a Paříž až do Londýna. A císaři Karlu VI. dokázal vždy předložit nejpřesnější zprávy. Ovládal taky zákulisí mocenských pletich a neměl problém udržet si své hodnosti. Byl ale taky i mecenáš a velkorysý stavebník.

Jeho paláce patří dodnes k chloubám Vídně. Především pověstný Belveder. Zimní barokní palác nechal postavit v roce 1714 a dodnes je to jedna z dominant města, sídlí v něm jedno z nejnavštěvovanějších muzeí umění v Evropě (projděte se jím virtuálně).

Balada na Evžena

Evžen Savojský byl taky vlastníkem rozsáhlé sbírky obrazů, antických soch a unikátní knihovny. Za tímto konáním ovšem nestála jen čistá láska k umění, ale především cílevědomá snaha zanechat po sobě obraz dokonalého džentlmena a zůstat na věky slavným.

To se mu podařilo nejen tím, že na svých posledních taženích zcela zdrtil tureckého nepřítele a připravil jej i o pevnost Bělehrad. Ale především tím, že dále žil v pamětech, pověstech i písních. Prinz Eugen, der edle Ritter.