Zakladatelka domácí školy Anna Wurmová tvrdí, že dnešní děti nejsou zlobivější

10. září 2013

V úterním magazínu jsme se věnovali odpovědi na otázku, jak se učí v domácí škole. Cílem je vychovat vzdělané a zvídavé dítě, které se zájmem poznává a snaží se pochopit svět, sebe i ostatní.

Zkrátka vzdělat dítě, které bude sebevědomé a zároveň empatické. Žáci z domácí školy by měli bezproblémově obstát na navazujícím 2. stupni ZŠ či na gymnáziu. Takové ambice má zakladatelka školy a bývalá dlouholetá úspěšná a oblíbená učitelka Anna Wurmová a Adéla Gjuričová, maminka, která poznala i zahraniční školství. Se svými dětmi zažila Íránský školní systém. Nakonec ale její děti přešly na soukromou a placenou školu, která kopírovala britský systém.

Problémy dnešního školství
Je za námi začátek nového školního roku. Jak vnímá nový začátek učitelka Alena Wurmová? "Já jsem se s každým prvním dnem stávala prvňáčkem, rodičem i prarodičem dohromady. Tedy, hodně jsem se těšila. Byl to takový natěšený den." Strávila na prvním stupni celkem 15 let. Co se změnilo? "Informovanost a zájem rodičů o školu a dění ve škole. Před 15lety přišli s absolutní důvěrou, dnes si rodiče svou první učitelku ověřují."
Stálý stesk učitelů je na počet dětí ve třídách. "To je největší bolest. Není prostor a čas na individuální práci s dítětem. Zejména u dětí, které mají např. poruchy učení."

Adéla Juričková, Anna Wurmová a Stanislava Lekešová

Dnešní děti nejsou jiné
Jsou řešením specializované třídy? "Nejsem pro jejich znovuzavedení. Nejlepší je integrace dětí s různými poruchami nebo handicapy do běžné třídy. V běžné škole by stačila jen pomoc dalšího učitele nebo asistenta. Jedině tak se dá v běžné třídě s dětmi pracovat. Dnes se snažíme učit jinak, propojujeme předměty, děti se samy zvednou a jdou se podívat k počítači. Nebo když narazíme na problém, tak se vydají ke knize nebo k počítači. Když jsme byli ve škole my, více jsme seděli, ale rozhodně jsme nebyli hodnější nebo zlobivější děti."

Domácí škola
"Domácí škola byl vždy můj sen, jen jsem jej plánovala uskutečnit tak na svých 55 let. Stalo se to o pět let dřív. Vstupovala jsem do nejistoty ale s tím, že nebudu muset řešit velký počet dětí ve třídách, neděsit se zvonění. Chtěla jsem se víc věnovat dětem, zejména s handicapem, které jsou dnes běžně ve třídách s asistentem. A opět, ve velké skupině je to pro nemocné dítě vždy těžké, což jsem chtěla eliminovat. Samozřejmě, že když jsem se rozhodovala, tak jsem si k domácímu vzdělávání vše načetla a dozvěděla zajímavou věc. Totiž, že po nějakém čase mají rodiče doma s dětmi ponorku. Rodiče se tedy začali sdružovat a vytvořili skupiny dětí, které buď sami učí, nebo si najmou učitele. Já jsem tady právě pro to, aby je mohli předat do mé péče. Upravili jsme byt, máme teď tři místnosti, v jedné je bývalá zkušebna, ve kterých kdysi hráli hudebníci, pak máme výtvarku a hernu, kde je knihovna a piano. Všechno učení se odehrává úplně všude. Dvorek se také přizpůsobil dětem. Je tam altán a tabule. Je to taková škola venku i vevnitř."

Adéla Juričková a Anna Wurmová

Více si poslechněte v záznamu rozhovoru se Stáňou Lekešovou.

autor: lup
Spustit audio