Záhada rukopisu

Verše napsané na pergamenu droboučkým 2mm písmem jsou jedinečným literárním pokladem. Rukopis by měl být torzem obsáhlého souboru textů z 10. století. Jeho dochovaná část obsahuje 6 hrdinských eposů, romanci, baladu a 6 lyrických písní. Texty byly přeloženy do 30 jazyků. Jen v češtině existuje přibližně stejný počet různých překladů a verzí.

Pergamenové stránky o velikosti 8 x 12 cm jsou ale důvodem nejdelšího literárně-historického sporu na světě. Jsou pravé, nebo je to geniální podvrh Václava Hanky a jeho přátel? Od 70. let 20. století žádné oficiální stanovisko neexistuje. A 200 let testů destruktivními metodami zanechalo taky svou památku. Na některých místech dnes zbyly jen díry.

Nejčastější závěry proti pravosti

• Pojmy jako jarý, vojvoda, širý a další desítky slov ve staročeštině neměly ještě existovat. V Rukopise královédvorském se taky líčí bitva s cizinci u Hrubé Skály, ale tak se tomuto místu začalo říkat až od 18. století. Jiná bitva není vůbec historicky doložená.
• Rukopis královédvorský je napsán něčím jiným než v té době běžným železitoduběnkovým inkoustem. Jeho inkoust by mohl být složen z chloridu železnatého, octanu amonného a klovatiny (všechny tyto látky byly v 18. století dostupné).
• Aby falzátor dospěl k původní iniciále, musel někde svůj text roztahovat, jinde stlačovat. Proto je písmo psáno tak nerovnoměrně.
• Na iniciále N je nalezena berlínská modř, která byla vynalezena až začátkem 18. století.
• Iniciála N je přepsána z původního H a dodatečné zlacení mělo nejspíš skrýt stopy po původním písmenu.
• Písmeno B na neúplné první straně není dotaženo k okraji. Text byl tedy napsaný už na neúplnou stranu a písař písmeno nedotáhl, aby se barva nepřelila přes okraj textu. To by ho prozradilo.

Nejčastější závěry pro pravost

• Několik chemických rozborů a několik výzkumů vyvrátilo, že by se v případě Rukopisu královédvorského mohlo jednat o palimpsest (na rozdíl od Rukopisu zelenohorského).
• Řada věcí, které Václav Hanka objevil, jsou nezpochybnitelně pravé středověké památky (např. rukopis Mastičkáře). Začátek 19. století je doba pojosefínské sekulalrizace klášterů, kdy se dalo nesmírné množství knih do pohybu a s nimi i texty, o nichž se ani nevědělo, že existují.
• Václav Hanka sám byl špatný básník, těžko by něco takového dokázal složit.
• Na začátku 19. století by se musel zjevit geniální chemik, který by dokázal rukopisy zfalšovat.
• Berlínská modř na iniciále a dodatečné zlacení mohl způsobit sám Hanka, když chtěl rukopisům dodat zdání důvěryhodnosti. Mnoho let je sám odmítal dát z ruky.

„Pochybovačství bude jistě zaplašeno a rukopisy, které jsem nalezl, objeví se nám ve světle nejjasnějším jako nejdražší národní klenot,“ vzkazuje z minulosti Václav Hanka. Poslechněte si všechny čtyři části dokudramatu Záhada rukopisu v jednom audiu.