Začátek volební kampaně v UK

Pro Tonyho Blaira stojí sázka stejně a jinak zároveň. Jistěže je důležité uspět, ale bylo by svým způsobem pokořující vyhrát příliš těsně. Oslabil by se tak dojem z rekordu, který by znamenala třetí labouristická výhra v řadě. Snížily by se i vyhlídky na další, třebas evropskou kariéru. A letos teprve dvaapadesátiletý Tony Blair jistě ještě má nějaké nesplněné sny.

Mezi sny a jejich uskutečněním bývává mnoho práce. Proto je třeba vyhrát volby. Dlouho to vypadalo, že labouristům ani nic jiného než vítězství nezbývá. Průzkumy veřejného mínění vládnoucí straně předpovídaly úspěch a konzervativci se zdáli předem ztraceni, protože jejich opakované přepřahání v čele ukazovalo na bezradnost.

Co se stalo, že na začátku týdne, kdy Tony Blair požádal královnu Alžbětu o rozpuštění Dolní sněmovny, se objevily výsledky čtyř sondáží, které dávají labouristům jen velice těsný náskok před konzervativci a jeden ve skupině již rozhodnutých voličů ukazuje dokonce na většinu pro nynější opozici? Nejsnadnější odpověď by zněla, že přece nemůže uspět předseda vlády, který podpořil v Británii vysoce nepopulární americké tažení v Iráku. Ale irácké téma nerozhodne letošní volební kampaň ve Spojeném království. Hlavní strana opozice se nestavěla zásadně proti a konzervativci na toto téma míří jen argumentem, že Tonymu Blairovi se nedá věřit.

Hlavním nepřítelem britského premiéra nemusí být ti, co budou hlasovat proti němu, ale ti, co nebudou mít dost chuti hlasovat pro něj. Proto se někteří labourističtí poslanci ve svých předvolebních brožurách raději obešli bez portrétu politika, který je už dvakrát přivedl k vítězství. Proto se Blair chce setkávat co nejčastěji s nespokojenými a váhavými voliči.

Po dvou vládních obdobích bývá opotřebovaná leckterá sestava. Co nabídnou labouristé potřetí? Za slovem "hodnoty", na které položil tolik důrazu předseda vlády po úterní audienci u Jejího Veličenstva, se skrývá odkaz na nepopiratelně dobrou britskou hospodářskou kondici. Ekonomika roste lépe než v mnohých zemích na kontinentu, úroky jsou nízké, stejně jako nezaměstnanost. Blair může a chce slibovat další investice do veřejných služeb, školství, zdravotnictví a bude se snažit převzít část z témat, na něž sázejí konzervativci a které jsou spojeny hlavně s bezpečností, úrovní kriminality a obavami z přistěhovalců.

Těsný odstup, který předpověděly nejnovější průzkumy veřejného mínění, se promítne do ostrého souboje několika týdnů zbývajících do voleb. Ze dvou nejobvyklejších zbraní bude tentokrát nad sliby převládat strašení. Opozice bude varovat před premiérem, který podle ní nikdy nesplnil, co sliboval, a labouristé budou voličům tvrdit, že změna vlády by znamenala nestabilitu a nejistotu. I když svět politiky podle všeobecného mínění ovládají muži, ve Velké Británii o příští vládě nejspíše rozhodnou ženy. Při předchozích dvou volbách stály většinou za labouristy s Tony Blairem v čele. A právě ony, máme-li věřit průzkumům, začaly o své dosavadní důvěře pochybovat. Charismatický vůdce se je pokusí přesvědčit, aby to s ním ještě jednou zkusily, a možná i veřejně slíbí, že když mu ještě jednou dají slovo, tak už to příště nebude zkoušet a postoupí své místo někomu jinému. Ve světě politiky to může znít logicky, ale při individuálním rozhodování to nemusí vyznít přesvědčivě.

Tony Blair dlouho mohl spoléhat na jistotu a nyní stojí před velkou sázkou s velkou neznámou. Její výsledek ukáže, zda skončí jako velký, anebo jen velmi nadaný politik. V pátek šestého května, den po volbách, až bude slavit narozeniny, už bude vědět, zda jeho cesta končí, anebo zda se mu otevírá nová lákavá etapa.