Za Zuzanou Růžičkovou. Připomeňte si její cestu z koncentračního tábora na světová koncertní pódia

9. říjen 2017
Zuzana Růžičková

Poslední rozhovor na Dvojce. Ve středu 27. září 2017 zemřela v nemocnici v Praze po krátké vážné nemoci oceňovaná cembalistka a hudební pedagožka Zuzana Růžičková. 16. ledna 2017, jen dva dny po svých 90. narozeninách, ještě poskytla Dvojce rozhovor.

Na Dvojku přišla Zuzana Růžičková 16. ledna 2017 jen dva dny po svých 90. narozeninách. I přes svůj věk byla stále aktivní. Angažovala se v různých spolcích a věnovala se s plným nasazením katalogizaci díla svého manžela, hudebního skladatele Viktora Kalabise. Ten býval i jejím přísným kritikem. „Bylo to pro mě důležité. Uvědomila jsem si, že co slyším já, nemusí slyšet publikum.“

Přiznala, že svojí profesí zklamala oba rodiče. Matka z ní chtěla mít lékařku, otec sportovkyni. Zvolila si hudbu a cembalo z lásky k Bachovi. „Milovala jsem ho už jako dítě. Byl mi povědomý. Jako kdybych ho už hrála. Zkrátka, veškerá ostatní hudba mě vzrušovala, ale Bach mi připadal, jako když přijdu domů.“

Zuzana Růžičková a Viktor Kalabis

Lék na průšvihy

Bach ji pomohl i k víře v Boha. „Ale já mám svého židovského Boha a pořád s ním diskutuju. Naposledy jsem se ho ptala, proč je tolik bídy a nenávisti ve světě. Odpovídá mi většinou: buď trpělivá a dozvíš se to.“ Její životní cesta vedla za války přes koncentrační tábory.


Dejme tomu, že návštěvníci koncertů tvoří 3–4 % obyvatelstva. V lidském organismu je taky víc vody než stopových prvků, ale on bez nich chřadne. Stejné je to i s vážným uměním.

„Byl nade mnou jakýsi andělíček strážníček, který mě vždycky dokázal ochránit.“ Zpívala tam svým spoluvězenkyním. Umění prý bylo v tamních podmínkách životní nutností. „Je to něco, k čemu se můžete utíkat. A funguje to ve všech životních průšvizích,“ ujišťovala Zuzana Růžičková.

Jitka Novotn, Zuzana Růžičková a Martin Groman