Z Dánska: Oceněný dokument Armadillo vyvolal rozruch nejenom na festivalu v Cannes

Armadillo je nejenom anglický název pro pásovce, ale také název vojenské základny v jihoafghánské provincii Helmand, na které kromě Britů slouží také Dánové.Právě osud dvou mladých dánských vojáků, kteří přijeli do afghánských hor chránit místní obyvatele před ozbrojenými Talibanci je v centru vyprávění či přesněji řečeno autentických záběrů, bez komentáře. Vojáci postupně ztrácejí iluze o tom, že jejich mise má smysl a zapomínají, proč vlastně do Afghánistánu přijeli. Nechápou politické pozadí konfliktu a přestávají rozeznávat hranice toho, co je dobré a co špatné. Najednou jsou pro ně všichni místní podezřelí, nebo rovnou nepřátelé. Díky umístění minikamer na helmy vojáků se divák ocitá přímo v krvavých bojích. Kamera dokumentaristů pod vedením zkušeného režiséra Januse Metze ale zaznamenala rovněž okamžiky z běžného života vojáka na základně, u piva, pornofilmů či v posilovně.Morálka, deziluze, paranoia, cynizmus, rostoucí závislost na adrenalinu z válčení, brutální záběry, kdy vojáci podle všeho zabíjejí zraněné bojovníky Talibanu, a to během střetu 25. června 2009. Událostí se už zabývá vojenská komise, protože takové počínání je zcela v rozporu s válečným právem.Dánsko se k americké operaci Trvalá svoboda připojilo před devíti lety. Dosud v misi zahynulo 29 vojáků, což je ve srovnání s ostatními zeměmi, vzhledem k velikosti, nejvyšší počet obětí. Dokument nastolil dosud tabuizovanou otázku, zda si lidé vůbec uvědomují drsnou realitu války a co to ve skutečnosti znamená být vojákem, který musí denně bojovat o vlastní přežití. Z tématu, o kterém dosud diskutovali pouze politikové, se stává ožehavý společenský problém, kterého se chopí také filmaři. Jak v rozhovoru pro list Berlinske Tidende uvedl scénarista Carsten Jensen, Armadillo ostře kontrastuje s rozšířeným téměř idylickým obrazem vojáků, kteří si prý získali srdce a důvěru afghánských obyvatel a pomohli jim stabilizovat společnost. Armadillo naopak ilustruje šokující realitu války.

Premiéra snímku byla původně určena na začátek července. Po uvedení v Cannes se ovšem dostal do 40 kin už koncem května. Téměř paralelně se na knižních pultech objevila kniha Larse R. Mřllera „ Vi slĺr ihjel - og lever med det" - Zabíjet a žít s tím" a přispěla do bouřlivé diskuse o jiné než pouze vojenské stránce mise v Afghánistánu. Kontroverzní dokument je pro dánskou levici „dánským Vietnamem," krajní pravice ho označuje za „pomník heroickému úsilí dánských vojáků". "Ve válce jde o zabíjení. Je to černobílá záležitost", míní režisér snímku Janus Metz, podle kterého dánská společnost neměla dosud ani ponětí o válčení a nepřemýšlela o tom, co doopravdy znamená posílat lidi do války. Pro Dány znamenala mise na začátku dopadnout se spojenci Usámu bin Ládina. Pak se přeorientovala na demokratizaci země, poté přišel úkol chránit ženy a děti. Jaký je ten skutečný cíl operace v Afghánistánu ? To se ptá jak snímek, tak i mnoho obyvatel jak Dánska, tak i třeba sousedního Německa, kde výroky o zahraničněpolitické strategii republiky a ochraně ekonomických zájmů zlomily vaz prezidentovi Horstu Köhlerovi.