Yvonne Fričová má v Jižní Americe přes 200 příbuzných.

Alberto Vojtech Frič byl slavný botanik a cestovatel, který na začátku minulého století pobýval na území Paraguaye. Ke změně života se dostal velmi pozvolna. Jeho botanickou vášeň odstartoval kaktus, kvetoucí za oknem. Probudil v něm touhu po poznání natolik, že se v patnácti letech stal světovým odborníkem. O kaktusech nejen sbíral znalosti, ale sám jich mnoho pěstoval. Bohužel celá jeho sbírka v noci, kdy se připravoval na maturitu zmrzla. Rozhodl se proto, že zanechá studií a vydá se sesbírat si novou kolekci v Jižní Americe.

Před první cestou do zahraničí se náležitě jazykově vybavil. Bohužel však španělštinou, kterou v portugalsky mluvících zemích nemohl uplatnit tak, jak očekával. Využil tedy šestitýdenní plavby do Jižní Ameriky a ovládl portugalštinu studiem bible, uložené v nočním stolku, vedle jeho postele. „Když doplul do Brazílie, velmi se divil, že jeho ovládnutí jazyka je poněkud kostrbaté a lidé mu moc nerozumí,“ říká Yvonne Fričová.

Logo|foto:Český rozhlas

Po příjezdu se velmi rychle zorientoval. Pomocnou ruku mu mimo jiné podala i česká komunita,. Po potřebných přípravách se vydal do nitra země. Cestou sbíral další přírodniny, leč jeho zrak stále častěji ulpíval na proužcích kouře, stoupajících nad prales a vyšlapaných cestičkách. Do centra jeho zájmu se tak postupně více než rostliny dostali samotní obyvatelé pralesa.

Během svého pobytu Alberto Vojtech Frič zaznamenal 36 indiánských nářečí. Od jednotlivých kmenů obdržel mnoho úctyhodných přezdívek. Nejslavnější získal poté, co loveckým nožem zabil jaguára. Slýchával příběhy o udatných lovcích. Tuto zkoušku odvahy prodělali před ním a tak se rozhodl, pokusit se o stejný výkon. Málem přitom vykrvácel a po zotavení ukončil expedici a vrátil se do České republiky. Již tou dobou však uvažoval nad expedicí příští, která bude zaměřena čistě na obyvatele pralesa.

V roce 1903 odjel na 10 let trvající expedici, jenž vedla přes Argentinu do Paraguaye. Občas však do naší vlasti krátkodobě zavítal, aby navštívil své rodiče. Rychle se však vracel zpět. „Důvodem, proč se v Praze nezdržoval byl, že nechtěl na vojnu a jihoamerický kontinent se mu dostal pod kůži,“ řekla Yvonna Fričová a dodala: „jeho plány však kompletně změnila první světová válka, po níž se mu již nepodařilo vycestovat.“

Logo|foto:Český rozhlas

Mezi indiány našel i svou životní lásku. Chystal se k návratu do vlasti. Cestu zpět mu ale překazila přicházející neobvykle silná povodeň, která zastavila veškerou dopravu na toku. Uvízl tak v oblasti a jeho jedinou možností zůstalo cestovat pěšky. Přidal se proto ke skupince indiánů, kteří před velkou vodou prchali do vnitrozemí. Za dramatických okolností se připletl do ženské potyčky dvou znepřátelených kmenů. Pomohl jednomu ze znesvářených kmenů k vítězství a za odměnu večer našel u svého lože jedinou svobodnou dívku. Trvalo několik měsíců, než se povodeň přehnala a už když odjížděl, slyšel svojí partnerku Černou Kachnu, jak pláče a zpívá zoufalý zpěv. Tehdy pochopil, že opouští lásku svého života.

„Z tohoto vztahu se narodila dcera, kterou na začátku dvacátého století vypátrali novináři. Dozvěděli jsme se tak, že máme v Paraguayi tetičku a 200 bratranců a sestřenic,“ uzavřela rozhovor Yvonna Fričová.