Yvetta Hlaváčová: „Žiji si na vysoké noze“

Yvetta Hlaváčová
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Yvetta Hlaváčová

Naším dnešním (21. října) hostem pořadu Je jaká je po 09:05 hodině byla Yvetta Hlaváčová, věhlasná plavkyně.

Ke sportovnímu plaváni se dostala již v útlém věku. Bydlela kousek od plaveckého bazénu. „K bazénovému plavání mne přivedl táta. Bylo mi pět. Milovala jsem vodu, ale plavání mi moc nešlo. Dosáhla jsem věku, kdy se u nás doma říkalo, že se člověk nemá flákat a vybrat si sport.“ Počáteční neúspěchy rychle překonala a objevila v sobě nadání. V 10 letech již dojížděla z rodných Boskovic do Brna na sportovní školu. V 5:00 ráno vstávala a v 8:00 se vracela zpět. Po roce už zůstala v Brně na internátě. V 16 letech byla za svou píli odměněna prvním titulem mistryně Evropy.

Nejvíc si ale váží světového rekordu. Jako jediné plavkyni se jí povedlo vstoupit do americké síně slávy. „Každoročně se schází plavecká porota v USA, která vybírá nadějné plavce. Poté schválí nejúspěšnější a ti jsou zapsání do americké plavecké síně slávy.“ Nutno podotknout, že i v Guinessově knize rekordů je zapsána pro nejdelší nohy na světě (124 cm při výšce 193 cm). Svou výšku bere s humorem. „Holt si žiju na vysoké noze,“ říká.

Výšku ale nepovažuje jako předpoklad k dobrému plavectví. „Myslím si, že ve finále je to vše v hlavě. Sportovec si to musí prostě srovnat. Taktika hraje také obrovskou roli. Z psychického hlediska ale ostatním nezávidím, když si vedle mne stoupli na start. Výškou jsem vzbuzovala respekt.“ Na druhou stranu ale díky výšce vážila i více, než mnohdy menší plavkyně. Teoretický handicap řešila s vervou jí vlastní. „Když už člověk neví co zlepšovat, snaží se alespoň zhubnout.

Yvetta Hlaváčová

Dálkové plavání, kterému se postupně začala stále více věnovat považuje za jeden z nejobtížnějších sportů. „Trénovala jsem 8 hodin denně. Po celou dobu nejde s nikým hovořit. Neustále koukám jenom do kachliček, nemohu se pořádně nadechnout a díky zamlženým brýlím toho není ani mnoho vidět. Proto se o této skupině plavců zcela po pravdě říká, že jsou velcí individualisté. Musí být ochotni o sobě hodně přemýšlet, protože ve vodě nejde nic moc víc dělat.

Kanál La Manche viděla poprvé v roce 2005, dva dny před samotným pokusem jej přeplavat. „Někteří plavci jezdí na místo startu několik týdnů dopředu. Aklimatizují se a předvádí podobné přípravy, které ale dle mého nejlepšího vědomí nejsou zapotřebí. Zavedla jsem systém, že na místo přijedu a rovnou jdu do vody. Přijde mi to tak mnohem lepší.“

Přiletěla tedy z Kanady do Londýna. Z něj se s týmem přesunula na nejproslavenější pláže, ze které startují silní plavci. „Dobrý sportovec startuje ze Shakespear beach. Jeho trasa vede prakticky po přímce. Po cestě na něj totiž čeká přes 100 mořských proudů, které mohou jeho trasu až zdvojnásobit. Méně smělí plavci poté startují z pláží jižněji. Jejich trasa je trochu do oblouku.

Yvetta Hlaváčová

Nutno dodat, že se „na místo činu“ Yvetta Hlaváčová vrátila ještě několikrát. V roce 2006 zaplavala kanál La Manche tam i zpět a v mezičase vytvořila nový světový reord. V roce 2007 plavala vzdálenost v 3. nejrychlejším světovém čase.