Vzniká knihovna NDR

Na podzim 1989 skončily v kontejnerech tuny knih. Nejenom komunistická propaganda a sebrané spisy Marxe s Engelsem, ale také Goethe, Max Frisch, Christa Wolfová, gramofonové desky, časopisy pro ženy, říkanky pro děti, prostě cokoli, pokud to vydalo východoněmecké nakladatelství.

Pohled na vyhozenou literaturu těžce nesl Peter Sodann, známý německý herec, rodák ze saské Míšně, který mimo jiné 15 let hrál populárního komisaře v televizním seriálu Místo činu. Rozhodl se pro svůj nejtěžší případ. Knihy vydané v NDR v letech 1945 až 1989 zachránit pro další generace, aby si mohly o minulosti udělat vlastní obrázek a úsudek.

Nejdříve se s prosbou o pomoc při pátrání po kulturním dědictví NDR obrátil na spoluobčany, kteří mu začali nosit či posílat balíky knih. S narůstajícím počtem vyvstal jiný problém, kam s tím. Sodannovi chyběly jak prostory, tak i peníze. Podporu se pokoušel najít i u spolkové vlády, ministr kultury Bernd Neumann mu nicméně vzkázal, že literatura bývalé NDR je dostatečně zastoupena ve sbírce Německé národní knihovny a další, specializovanou na jeden úsek dějin země nepotřebuje.

Sodann se ale nenechal odradit, jezdil po zemi a hledal objekty i sponzory, knihy, kterých shromáždil na 600 tisíc exemplářů, různě stěhoval, až se na jeho výzvu přihlásil starosta malé saské obce Staucha Peter Geissler. Protože místní kravín byl už stejně na spadnutí a potřeboval vydatnou finanční injekci, rozhodla se rada obce za přislíbené peníze z evropských fondů objekt renovovat a proměnit v knihovnu. Mohla by se dokonce stát jednou z největších soukromých sbírek v Evropě a po Národní knihovně v Lipsku zřejmě i druhou největší v Německu.

Ačkoli jsou klasici a další svědci literární krajiny v NDR a v rozděleném Německu zatím převážně v krabicích od banánů, o projekt se už prý zajímají cestovní kanceláře, které by zájemce o knihovnu NDR jednoho dne rády do saské Stauchy dopravovaly.