Výtvarnice Emma Srncová je přeučený levák. Kterou rukou maluje?

„Já jsem generace, která nemluví jinak než česky, takže nikam nechci jezdit. Měla jsem mít výstavu v New Yorku, ale představa balení obrazů, které stejně nechci prodat, mě děsila.“ Emma Srncová je přeučený levák. Píše pravou, ale maluje levou. Nad bílým plátnem nepřemýšlí. Ví, co bude malovat.

Inspirace? Třeba novinový titulek

„Já třeba ležím se zavřenýma očima, a obrázek si pouštím do hlavy. Pak si to kreslím, a když jdu k plátnu, tak vím, co tam bude.“ Má ráda velká plátna. Poslední obraz, který znázorňoval pohádkové Dětenice s trpaslíky, měřil 2 x 1,5 m. „Nemám ostych z velké plochy. Mě spíš ničí památníky.“

Inspirovat ji může i novinový titulek. Když si přečetla „Přílet umělců na Pražské jaro“ namalovala potom obraz, jak se do Prahy umělci opravdu slétají. Ze setkání se Zrzavým zase vznikl obraz malíře uprostřed benátského karnevalu. „Je to první obraz, který jsem měla v domácnosti. Máme z toho setkání i černobílý film.“

Vytváří i litografie, které se kreslí na kámen. „Dělám jen jednu litografii ročně. Na kámen to kreslím celý týden. Každý list jde potom do stroje tolikrát, kolik je tam barev.“ Muluje i její dcera. „Ona bude spíše grafik jako tatínek. Umí ty drobné věci, velký obraz ji neláká.“

Trojí rodina, dvojí domov

S manželem se potkala v Kyjevě. Ona tam byla jako manekýna, on se svým Černým divadlem. V divadle pak s ním byla 20 let. „Když jsme se pak s Jirkou rozvedli, tak jsem se postavila na vlastní nohy a byla jsem Emmou Srncovou, ne paní od Jirky.“

Svá tři manželství má zřejmě vepsaná v dlani: čáru života má prý přerušovanou. Kromě Prahy považuje za svůj domov i malý domeček na Šumavě. „Kamarádky mi tam nosí dobrůtku a starají se o mě.“

Jak prožívali rodiče Emmy Srncové znárodnění? Co si přivezla z první zahraniční cesty? Jaké umění se jí líbí? Více uslyšíte v archivu.