Výstup do vysokých hor není až zas tolik o fyzičce, ale hlavně o hlavě, přiznává Jan Trávníček

28. březen 2013

Dnes (28. března) jsme nabídli setkání s plzeňským cestovatelem, horolezcem, kopcolezcem, geodetem, učitelem a mužem, který zdolal tři osmitisícovky.

Co je podle Jana Trávníčka na horolezectví nejlepší? „Je to asi o překonávání sebe sama. Jako atletičtí běžci překonávají nějaký čas, tak my překonáváme obtíže, které nám kopce a ostatní faktory hází pod nohy a do cesty.“

Stařík Radek Jaroš

V loňském roce, kdy s ním zdolával Annapurnu, oslovoval ho Jan Trávníček „taťko“. Řeč je o našem horolezeckém guru, Radku Jarošovi. „Na téhle expedici bylo hrozně fajn, že jsme s Radkem byli kamarádi. Jako ke zkušenému horolezci jsem k němu samozřejmě vzhlížel, ale že bychom se nějak rozlišovali, to ne. Samozřejmě mi ale třeba radil, kde si mám dát pivo. Respekt k němu mám, což ale neznamená, že si z něj, ze staříka, nemůžu dělat legraci.“

Annapurna

Radek Jaroš a Jan Trávníček před Annapurnou

Třetina horolezců, kteří se kdy pokusili vylézt na Annapurnu, zemřela. Dvanáct procent z těch, kteří na horu vylezli, se nevrátilo dolů. Neděsí se cestovatel při pohledu na takovou statistiku? „Protože jsme, já i Radek, lemplové na přípravu, tak jsme se to dozvěděli až na tiskovce asi týden před odletem. A Annapurna byla po psychické stránce hodně špatná. Ten kopec je hrozně nebezpečný a nebezpečí, které tam je, neovlivníte. Já osobně si myslím, že výstup do vysokých hor není až zas tolik o fyzičce, ale hlavně o hlavě, jak to v ní máte srovnané a jak dokážete překonat ten hnus, který vás na cestě potkává.“ Možná i proto se vrací z cest, překvapivě, vyrovnaný. „Samozřejmě jsem dost vyčerpaný a fyzicky hodně vycucaný. Co se ale týče psychiky, jsem odpočatý.“

Jídlo

Protože Jan Trávníček a Radek Jaroš nevyužili při výstupu na Annapurnu šerpy, museli si sami připravovat jídlo. „Je důležité jíst to, co chutná, a doplňovat tekutiny. Mě, jako vegetariánovi, se Radek smál, protože tam měl ten svůj špek. Já si beru např. zauzený sýr a instantní jídla. Dole je vůbec nejím, ale nahoře si je dám. Člověk to ale musí dochutit tak, aby to byl schopen sníst.“

Strach nebo respekt?

Annapurna

Pocit, který Jan Trávníček pociťuje při extrémním výstupu, nepopisuje ani jako strach, ale spíš jako respekt. „Člověk ho musí mít z každého kopce a nemusí to nutně být osmitisícovka. Počasí se vám totiž může zkazit i v Tatrách nebo na Šumavě. Strach při výstupu samozřejmě mám, nesmí to být ale obava taková, která vás sváže a nedovolí vám racionálně uvažovat a správně vyhodnotit situaci.“

Více si můžete poslechnout v audiozáznamu rozhovoru (viz "Přehrajte si celý příspěvek") Martiny Kociánové s Janem Trávníčkem.

autor: Pavla Kopřivová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.