Výstup do vysokých hor není až zas tolik o fyzičce, ale hlavně o hlavě, přiznává Jan Trávníček

Co je podle Jana Trávníčka na horolezectví nejlepší? „Je to asi o překonávání sebe sama. Jako atletičtí běžci překonávají nějaký čas, tak my překonáváme obtíže, které nám kopce a ostatní faktory hází pod nohy a do cesty.“

Stařík Radek Jaroš

V loňském roce, kdy s ním zdolával Annapurnu, oslovoval ho Jan Trávníček „taťko“. Řeč je o našem horolezeckém guru, Radku Jarošovi. „Na téhle expedici bylo hrozně fajn, že jsme s Radkem byli kamarádi. Jako ke zkušenému horolezci jsem k němu samozřejmě vzhlížel, ale že bychom se nějak rozlišovali, to ne. Samozřejmě mi ale třeba radil, kde si mám dát pivo. Respekt k němu mám, což ale neznamená, že si z něj, ze staříka, nemůžu dělat legraci.“

Annapurna

Radek Jaroš a Jan Trávníček před Annapurnou|foto: Radek Jaroš

Třetina horolezců, kteří se kdy pokusili vylézt na Annapurnu, zemřela. Dvanáct procent z těch, kteří na horu vylezli, se nevrátilo dolů. Neděsí se cestovatel při pohledu na takovou statistiku? „Protože jsme, já i Radek, lemplové na přípravu, tak jsme se to dozvěděli až na tiskovce asi týden před odletem. A Annapurna byla po psychické stránce hodně špatná. Ten kopec je hrozně nebezpečný a nebezpečí, které tam je, neovlivníte. Já osobně si myslím, že výstup do vysokých hor není až zas tolik o fyzičce, ale hlavně o hlavě, jak to v ní máte srovnané a jak dokážete překonat ten hnus, který vás na cestě potkává.“ Možná i proto se vrací z cest, překvapivě, vyrovnaný. „Samozřejmě jsem dost vyčerpaný a fyzicky hodně vycucaný. Co se ale týče psychiky, jsem odpočatý.“

Jídlo

Protože Jan Trávníček a Radek Jaroš nevyužili při výstupu na Annapurnu šerpy, museli si sami připravovat jídlo. „Je důležité jíst to, co chutná, a doplňovat tekutiny. Mě, jako vegetariánovi, se Radek smál, protože tam měl ten svůj špek. Já si beru např. zauzený sýr a instantní jídla. Dole je vůbec nejím, ale nahoře si je dám. Člověk to ale musí dochutit tak, aby to byl schopen sníst.“

Strach nebo respekt?

Annapurna|foto: Radek Jaroš

Pocit, který Jan Trávníček pociťuje při extrémním výstupu, nepopisuje ani jako strach, ale spíš jako respekt. „Člověk ho musí mít z každého kopce a nemusí to nutně být osmitisícovka. Počasí se vám totiž může zkazit i v Tatrách nebo na Šumavě. Strach při výstupu samozřejmě mám, nesmí to být ale obava taková, která vás sváže a nedovolí vám racionálně uvažovat a správně vyhodnotit situaci.“

Více si můžete poslechnout v audiozáznamu rozhovoru (viz "Přehrajte si celý příspěvek") Martiny Kociánové s Janem Trávníčkem.