Výchova k fair play a čestnému jednání je strašně důležitá, říká olympijská medailistka Květa Jeriová-Pecková

9. červen 2015

Běh na lyžích je u nás populární nejen díky Kateřině Neumannové. Květa Jeriová-Pecková je trojnásobnou olympijskou medailistkou z let 1980 a 1984. Dnes běhá na lyžích pro pohodu a věnuje se předsednictví Českého klubu fair play.

Jeho náplní je vychovávat a oceňovat příkladné činy. Snažit se, aby se o nich vědělo. „Já jako bývala kantorka jsem byla aktivní v tom, že jsem si napsala přednášku na téma Výchova k fair play a snažila se s ní přijít mezi budoucí učitele. Myslím, že výchova k čestnému jednání je strašně důležitá.“

Na Sarajevo!

Je finišmankou stříbrné štafety a třetí ženou pětikilometrového závodu na olympijských hrách v Sarajevu. „Štafety jsem jezdila ráda. Částečně ze mě spadl balvan toho, že to nesu všechno na sobě. Nastupovala jsem uvolněnější než na individuální závod.“

Na Sarajevo si prý vzpomíná jasně i po mnoha letech. „Jelo se mi moc dobře. Ten den jsem se dobře vyspala a probudila se s pocitem, že mě nikdo neporazí. I když to byla slavná jména.“

Čtěte také

Vězení v Lake Placid

Na svoji první olympiádu Květa Jeriová-Pecková taky ráda vzpomíná. Aby ne. Získala tam bronzovou medaili v závodě na 5 km. Televizní záznamy jsou z ní ale skromné. Jednak bylo sportovních přenosů mnohem míň, jednak se v socialistickém Československu nedělala reklama hrám v USA. „Z mého běhu se dochovalo jen pět vteřin, kdy finišuju do cíle.“

Připomeňte si ten běh. Klikněte na video! (Květa Jeriová-Pecková se na něm objeví v čase 4:30.)

Olympijská vesnice byla budoucí věznicí pro mladistvé delikventy. „Byla úplně nová a my byli první vězňové. Byly to mohutné budovy včetně vysokých plotů. Stála uprostřed lesů a my byli přísně střeženi.“

Od obrázků k lyžím

Květa Jeriová-Pecková u své olympijské fotografie

Poprvé si lyže vyzkoušela v pěti letech, kdy je dostala pod stromeček. Odmalička ale ráda kreslila a chtěla se dostat na výtvarnou školu. „Zabíralo mi to spoustu volného času. Chodila jsem i do výtvarného kroužku a zúčastňovala se soutěží.“

Přesto začala chodit do lyžařského oddílu a brzy se dostavily i první úspěchy. „Měla jsem dobrou fyzičku, ale chyběla mi technika.“ Nicméně už po dvou letech byla v juniorském výběru a po dalších dvou v reprezentaci. „Tam teprve přišla ta tvrdá práce a chvilku to trvalo, než jsem se zachytila drápkem.“

Co považuje za hrdinství? Jak vzopomíná na své soupeřky? Jak se divá na současné závody? Více uslyšíte v iRadiu.

autoři: eh , Jan Rosák
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová