„Všem fanouškům se omlouvám,“ vzpomíná Petr Janda na dobu, kdy Olympic hrál s Jiřím Kornem, Hanou Zagorovou nebo Václavem Neckářem

„Jirka Korn tehdy s Františkem Čechem zpíval ty příšerný songy. Já třeba upřímně nenáviděl písničku Yvetta,“ přiznává v pořadu Kdo tě líbá... Petr Janda. Na plakátech se ovšem tehdy jméno kapely Olympic začalo objevovat až pod velkým jménem Jiřího Korna.

„Jako autor se začal prosazovat Petr Hejduk, který měl k popíku taky hodně blízko. Celý se nám to začalo vymykat z ruky.“ Koncerty byly vyprodané. Ale skalní fanoušci si chodili stěžovat. „Říkali: Petře, to je strašný, to se nedá poslouchat!“

Klesli jsme hluboko

„Byla to schizofrenní situace a já si s ní nevěděl rady. Takže se takhle potupně všem tehdejším fanouškům omlouvám, že jsme opravdu byli takhle na dně,“ sype si Janda popel na hlavu. „Dokonce jsme klesli tak hluboko, že jsme hráli i převzatý hity.“

K tomu se přidalo sešněrování koncertního večera normalizačními pravidly a povinné zájezdy, kam „Jirka bral svojí manželku Helenu. A to taky nedělá v kapele dobře. Kapela se jevila jako neuvěřitelná fabrika na prachy, která s rokenrolem neměla už vůbec nic společnýho.“

Tour s Neckářem a Zagorovou

Situace se vystupňovala na jarní tour po Bulharsku. K Olympiku se tam totiž přidali Václav Neckář a Hana Zagorová. „My jsme se naučili ty jejich popiny a doprovázeli je. Pro rockera to bylo něco šílenýho.“ Fiaskem pak skončil jejich první koncert po návratu.

„V Úpici to bylo poprvé a doufám, že naposledy v životě, kdy přišel pořadatel a řekl mi: Pane Janda, mně se to teda nelíbilo. Ani jsem se mu nedivil. Ani moc lidí tam nebylo, nepřidali jsme nic, a ještě jsme neměli ani svůj vlastní repertoár. No trapas.“ To ale ještě nebylo všechno.

Rokokové publikum

Olympic tehdy dostal angažmá v divadle Rokoko. Měli tam sklad, mohli tam zkoušet a čtyřikrát měsíčně hrát. „Za slušnej plat. Ale byly to všelijaký koncerty: repertoár hrůznej, chodilo na nás úplně jiný publikum. Žádný máničky. Byl to smutek.“