Vrbata
Vrbata bylo staročeské osobní jméno. Podle Jana Svobody dostávaly jména podle rostlin churavé děti ‒ působila tu představa, že démon choroby bude oklamán tím, že člověka pojmenují jako zvíře nebo rostlinu, a bude ho za zvíře či rostlinu pokládat, tím se před démonem člověk uchrání. Též se mohlo jednat o překlad rodného jména Palmatius.
Příjmení Vrbata mohlo vzniknout i přímo z apelativa vrba, snad podle bydliště u vrby (je to také časté místní jméno), nebo se mohlo jednat o pojmenování někoho, kdo pracoval s vrbovým proutím (např. košikář). Apelativem vrba bývalo též označováno nemanželské dítě. V současnosti nosí příjmení Vrbata 524 obyvatel.
Použitá literatura:
J. Svoboda, Staročeská osobní jména a naše příjmení, Praha 1964, s. 45, s. 49; D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2004, s. 215; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1897, s. 35; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 52
