Vrah je mrtev. Podivný případ vraždy v Uměleckoprůmyslovém muzeu

František Santner odešel v neděli brzy ráno z domova. Všichni se domnívali, že jde do archivu Zemského výboru, kde měl být zaměstnán. Domů se už nevrátil. V pondělí se vydala jeho těhotná žena do kanceláře Zemského výboru, aby se zeptala, co se stalo. Ale nikdo tam Františka Santnera neznal, její muž tam nikdy nepracoval.

Co tedy celé dny dělal, když denně téměř celý měsíc docházel do údajného zaměstnání? Božena Santnerová netušila, že je to jen první z řady špatných zpráv.

Lupič amatér

Policejní rada Václav Olič a komisař František Protivenský v Uměleckoprůmyslovém muzeu objevili mrtvolu mladého dozorce Václava Sháněla. Měl proříznutou krční tepnu a kromě toho 42 bodných ran, z nichž nejméně deset bylo smrtelných. Pachatel utekl oknem do zahrady muzea. Provaz, který stále ještě visel z okna dolů, ale končil pět metrů nad zemí. Zloděj použil obyčejnou šňůru na prádlo, a ta se pod jeho vahou nejspíše přetrhla.

Další známkou, která ukazovala na amatérského lupiče, byly dvě vitríny, do kterých se někdo neúspěšně dobýval. Ředitel muzea vyšetřovatelům potvrdil, že z expozic nic nezmizelo. Záhadou také bylo, jak se pachatel do budovy dostal.

Zámky u všech vstupních dveří byly neporušené, a vrah dokonce nespustil ani hlasitý alarm, který byl coby moderní výdobytek v teprve pět let starém muzeu instalován u všech dveří. Bylo jasné, že lupič se musel po zamčení muzea ukrývat v budově. Kriminalisté nakonec objevili skříň, ve které byly stopy bláta.

Neškodný blázen

Při pátrání v zahradě vyšetřovatelé našli v altánu oběšeného muže celého od krve. Visel na utrženém zbytku prádelní šňůry. Že by mrtvý vrah? Při pitevním ohledání se potvrdilo, že oběšenec je skutečně pachatel z muzea. Měl zlomené patní kosti a škrábance a řezné rány, které odpovídaly obranným zraněním mrtvého dozorce. V kapse měl osm fazolí jako ochranu před prozrazením. Stále ovšem nebyla známa jeho totožnost.

Kapesník s monogramem F. S. a černý oblek, který měl mrtvý na sobě, nakonec přispěl k identifikaci Františka Santnera. O záhadné vraždě a sebevraždě se psalo snad ve všech tehdejších denících. Všichni spekulovali, co bylo motivem jeho činu.

Nakonec se ředitel muzea rozpomněl, že Santner v posledních týdnech téměř denně navštěvoval expozice a trávil hodiny jejich prohlížením a překreslováním do skicáku. Neškodný blázen, mysleli si o něm.