Vlaďka Dobiášová: „Věci, které končí na smetišti, mívají velkou cenu“

Prvorepublikovému kouzlu propadla před lety natolik, že začala sbírat jedinečné róby, kabelky, klobouky a dnes vlastní množství originálního dobového oblečení. Většina kusů má i neobvyklý původ a příběh.

Muzeum na kolečkách
Muzeum zatím Vlaďka Dobiášová nemá, ale pořádá módní přehlídky. Jak reagují lidé? „Velmi se jim to líbí. Přehlídky jsou doprovázeny dobovou hudbou a jsou to originální nahrávky. Snažím se zkrátka, aby divák zapomněl na okolí a současnost a ocitl v historii.“ Na které exponáty je nejvíce hrdá? „To je těžká otázka. Je toho hodně, co mám ráda. Dodnes např. miluji šátek Oldřicha Nového.“

Sbírání jako životní styl
K módním přehlídkám patří neodmyslitelně dobová hudba a Vlaďka Dobiášová se přiznala, že má obzvláště ráda hudbu Karla Ctibora. „Navozuje atmosféru elegance.“ Přehlídky koncipuje podle toho, kde se konají. „Dělám všechno sama a snažím se, aby to nebyla klasická módní přehlídka. Vymýšlím si spíš scénky.“

Často "úřaduje" náhoda
Kde vzalo počátek její zvláštní sběratelství? „Moje teta Lída Klímová chodila dobře oblékaná a já ji ve všem obdivovala. Věnovala mi ze své garderoby pár kousků a také bižuterii.“ Ve sbírce Vlaďky Dobiášové najdeme např. šaty Adiny Mandlové či obleky Svatopluka Beneše. Má také věci po Nataše Gollové, které se k ní dostaly kuriózním způsobem. „Přijela za mnou jedna paní z Českých Budějovic. Říkala, že má second hand a že za ní přišla nějaká paní s tím, že jí nese věci po Nataše Gollové. Brala jsem to s rezervou. Pak jsem ale viděla film, ve kterém zmíněná herečka měla na hlavě stejný klobouk, který jsem dostala.“

Nataša Gollová se svým filmovým partnerem Oldřichem Novým|foto: csfd.atlas.cz

Jak se pečuje o historické oblečení
Vlaďka Dobiášová se o svoji sbírku pečlivě stará. Oblečení pere v původních mýdlech, které dostává od známých nebo je hledá na starých půdách. „Sbírám také knoflíky, kterých mám tisíce. Při spravování či přešívání používám původní nitě a zipy.“ Ne všechno, co mnozí považují za cenné, je skutečným pokladem. „Přicházejí za mnou lidé s tím, že se jedná o ruční krajku. Já pak ale zjistím, že je strojově vyrobená. Paradoxně věci, které končí v popelnici, mívají velkou cenu.“ Kousky ze své sbírky půjčuje Vlaďka Dobiášová filmařům. „Dělám to ale málokdy, protože se o věci bojím.“ Jedním ze snímků, kde toto oblečení můžeme vidět je např. "Operace Silver A" od režiséra Jiřího Stracha.

Více se dozvíte, pokud si poslechnete audiozáznam (u článku nahoře) rozhovoru s moderátorkou Marií Retkovou.