Vladimíra Dvořáková: „Důvěra v demokracii je jedna z nejdůležitějších věcí“

Nedávno vydala Vladimíra Dvořáková svou novou knihu Rozkl(r)ádání státu. „Název byl vyvolán Peroutkovou vizí budování státu. Je pravda, a uznávám námitku, kterou mi řekl Václav Žák, že název není úplně dobrý, protože rozkládat se dá jen něco, co je vybudováno. A nám se po roce 1990 nepodařilo vytvořit funkční, institucionálně postavený stát, který by skutečně umožňoval fungování společnosti.“

Důvěra, jeden z pilířů demokracie

Rozkl(r)ádání státu (Vladimíra Dvořáková)|foto: Euromedia Group

A „blýská se“, podle profesorky Vysoké školy ekonomické, na lepší časy? Vladimíra Dvořáková se domnívá, že je nutné vytvářet požadavky, které by umožnily vznik a fungování státu. Důležité je třeba i to, aby existoval tlak na osobní odpovědnost politiků a jejich případnou rezignaci v situaci, kdy se něčím proviní. „Vůbec to nemusí být kvůli trestnému činu. Usilovat o jejich odchod musí všichni. Především je to o atmosféře ve společnosti, proto se to hrozně těžko dělá. Pro člověka samotného, i pro politickou stranu, která je s ním spjata, je to obrovská pohana. U nás jsou někteří lidé ze státní správy pravomocně a nepravomocně odsouzeni, jsou ve vazbě s velmi vážným podezřením a nemají pocit, že by odstoupit měli. A pořád se hledá nějaké právní stanovisko, jestli mohou či nemusí ve funkci skončit.“ V takové situaci se prý ztrácí důvěra a jak politoložka konstatuje: „je prý v demokracii jednou z nejdůležitějších věcí“.

Východní či západní Evropa aneb Kde jsi, Česko?

Jednou se nacházíme ve východní Evropě, podruhé zase v západní. Kam bychom měli, jako Česká republika, podle Vladimíry Dvořákové patřit? „Myslím, že to záleží na našem chování, jednání, na tom, jak se v určitém klubu, jehož jsme členy, budeme chovat. V západní části můžeme být stejně, jako ve východní. Pokud je naše přítomnost v Evropě taková, že máme pořád strach a přemýšlíme, kdo nám chce křivdit a na určité problémy a kompromisy reagujeme spíše hystericky, tak je to jistý problém. Na druhou stranu kdybychom se chovali servilně, tak nás také nikdo nebude brát vážně.“ Problém vidí zejm. v „zamindrákovanosti“ a nedůvěře v sebe sama. Myslí si dokonce, že by Česko mohlo v Evropě sehrát dobrou roli.

Akreditační komise

Od září roku 2004 působí v Akreditační komisi. S institucí je to prý velmi složité a Vladimíra Dvořáková do ní údajně nastupovala s nepříliš vlídným vztahem k tzv. papírování. „Netušila jsem, že se bude komise v mnohých případech dostávat k otázkám, které se jinde neřeší, a to k těm, které jsou možná už i kriminálního charakteru. To pro mě bylo hodně velké překvapení. Jinak bychom měli školám pomoci nastartovat a hledat kvalitu. Je to činnost hodně náročná, podmínky pro její práci nejsou dobré. Na druhou stranu bych chtěla říci, že je velmi obohacující v tom, s jakými lidmi se během ní setkávám.“ A co říká Vladimíra Dvořáková na žaloby, kterým musela jako šéfka Akreditační komise čelit? „Beru to sportovně. Víte, já jsem politolog a z tohoto úhlu pohledu je to pro mě docela zajímavá zkušenost.“