Vláda prodloužila činnost Centra pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí 2. světové války
Na sklonku minulého roku jsme vás informovali, že vláda České republiky prodloužila činnost Centra pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí 2. světové války při Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky. Namísto do konce roku 2006 bude moci Centrum pracovat až do konce roku 2011. Vláda současně s pochopením posoudila související návrh na změnu zákona z roku 2000 o navracení uměleckých předmětů ukradených nacisty. Více k tomuto tématu napsal pro naše vysílání tajemník Federace židovských obcí v České republice dr. Tomáš Kraus.
Před šesti lety ukončila svou činnost Smíšená pracovní komise vlády České republiky a Federace židovských obcí, zabývající se zmírňováním některých majetkových křivd, které byly v období 2. světové války napáchány na židovských občanech. Jedním z výsledků práce této komise byly návrhy zákonů, které měly za úkol zmírnit majetkové křivdy obětí holocaustu. Týkalo se to i problematiky uměleckých předmětů. Zákon, který byl posléze přijat v roce 2000 pod číslem 212, tuto věc řeší. Jako jediný restituční zákon v rámci české legislativy dokonce nevyžaduje podmínku českého státního občanství. Zákon vycházel z doporučení washingtonské deklarace z roku 1999. Podle něho mají původní majitelé či jejich potomci možnost požádat o vydání uměleckých předmětů, konfiskovaných nacisty během 2. světové války, pokud prokáží své vlastnictví a pokud zjistí, kde se dotyčné umělecké dílo nachází. To je samozřejmě obtížné, nicméně všechny státy, které se washingtonské konference účastnily, včetně naší země, přislíbily v této věci maximálně spolupracovat.
Česká republika se svým zákonem z roku 2000 stala v mezinárodním měřítku téměř vzorem, hodným následování. Při projednávání zákona v Parlamentu České republiky se však do konečné verze dostala lhůta, která původně nebyla navržena. Podle ní měli původní majitelé či jejich dědici možnost požádat o vydání jen do 31. prosince 2006.
Takové omezení restituce - mimochodem v rozporu s washingtonskou deklarací - samozřejmě představovalo obrovský problém. Vždyť jen samotné bádání o osudech uloupených předmětů bylo - a do značné míry stále je - v počátcích. Mnoho lidí, kteří by teoreticky mohli o navrácení nacisty zabavených předmětů požádat, vůbec o této možnosti neví. Žijí po celém světě a příslušné informace se k nim - i přes snahu našeho Ministerstva zahraničí a našich zastupitelských úřadů - dostávají zcela nahodile.
Vláda České republiky toto vše vzala v potaz a v pozměněné verzi restitučního zákona lhůtu pro vznesení restitučních nároků v dané oblasti zcela vypustila. Uvedenou změnu následně přijal jak Parlament a Senát České republiky, tak prezident Klaus. Proces zmírňování majetkových křivd obětí holocaustu tak může pokračovat.
