Vilma Cibulková prý neumí být uvázána u boudy, rozhodně ne příliš dlouho

15. duben 2013
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vilma Cibulková

Krásná žena s podmanivým hlasem a také výrazná osobnost českého herectví. To je bezesporu Vilma Cibulková. Držitelka Ceny Thálie, Českého lva i titulu Neviditelný herec.

Není stálou členkou některé naší divadelní scény. Vlastní divadelní práci si tak může sama korigovat. „Neumím být uvázána u boudy, rozhodně ne příliš dlouho. Ctím sedmi- až osmileté oblouky, kdy se někde upíchnu a několik let tam vydržím.“

„Je to takový nepsaný zákon, že sedm let je optimální doba na to, aby člověk ten oblouk nějak plnohodnotně opsal a měl z toho ještě pořád dobrý pocit.“ Její hlas je velice oblíbený i mezi posluchači Českého rozhlasu. „Rozhlasu jsem ze všech hereckých disciplín nejvěrnější.“

Ocitáme se v mezním období

V současnosti hraje ve hře Stefana Caneva Druhá smrt Johanky z Arku. „Není to jen tak běžná hra. Myslím, že se naše společnost ocitá v dalším, až mezním, období, a to nejenom krizí, ale i jakousi ztrátou nebo rozmělněním hodnot morálních a etických. V tom je Canevova výzva asi nejsilnější.“

Příběh se odehrává v současnosti. „Divák si nejdřív myslí, že stavíme komedii. Opravdu je tam spousta úsměvných míst. Na závěr ale často lidé pláčou, což mi vyrazilo dech. Ale i já, když jsem hru poprvé přečetla, jsem v závěru brečela. Až po měsících jsem si na to vzpomněla.“

Dcera se léčí ze závislosti

„Šimonka si prošla trnitou cestou. Teď nakročila velice dobře a už je na ní, jestli vydrží a jestli se posune. Ale posouvá se samozřejmě k tomu nejlepšímu,“ zmiňuje herečka o své dceři, která se momentálně léčí v terapeutické komunitě ze závislosti na drogách.

„Já samozřejmě neumím příliš podmiňovat svoje představy o životě a podmiňovat lásku těch ostatních. Tentokrát ta podmínka ale pochopitelně musela zaznít, abych jí v tom mohla pomoct. Ona se toho chytla. A dokonce, když jsme o tom spolu posledně hovořily, tak mi povídá: Matičko, říká mi tak, což je strašně dojemné, nenajdeš na ulici podobného zoufalce, který by s tím nechtěl něco dělat.“

S bezmocí se zápasit nedá

„Ne nadarmo se říká, že hůře jsou na tom rodiče, protože my jsme ti, kteří se vezou za tím volantem. Rodiče jsou většinou postiženi tím absolutně nejhorším citem člověka, a to je bezmoc. S tou se nedá zápasit.“

Nejdůležitější je prý umět před dítětem zabouchnout dveře. „Jsem ráda, že jí to došlo, že se jí to povedlo, protože droga vlastně rozleptá vaše soukromé vztahy. Sahá to až k prarodičům, ke všemu příbuzenstvu, do sousedství, práce. Drogy jsou šílený fenomén.“

autor: Pavla Kopřivová
Spustit audio