Ve věku 88 let zemřel skladatel, klavírista a pedagog Vadim Petrov. Poslechněte si rozhovor o životě
Pocházel ze starého ruského šlechtického rodu, ale považoval se za Žižkováka. Byl muzikantem tělem i duší, ale živil se také jako zedník. Složil chrámovou hudbu, skládal i pro rozhlas a spolupracoval se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Osobnost Vadima Petrova připomeneme dnes večer ve 20 hodin na Dvojce.
V Českém rozhlase natočil první písničku v šedesátých letech. Za honorář chtěl vzít manželku na večeři. „Dostal jsem 150 korun. Tak jsme si na Václaváku koupili špekáčky a oslavili to potichu doma,“ vyprávěl na Dvojce. Na práci v rozhlase vzpomínal rád. „Vždycky jsem se tady setkával s vynikajícími umělci.“
Hudební talent se podle Vadima Petrova projevuje nezávisle na tom, jestli chcete, nebo ne. On sám ho měl po kom zdědit. Jeho ruské kořeny sahají až k významnému ruskému skladateli M. I. Glinkovi. Kromě toho byl potomkem starobylého rodu Repninů-Rěpninských.
Ruští předci…
„Moji strýcové byli básníci. Babička byla milenkou Tarase Ševčenka.
Čtěte také
Prababička měla ráda Gogola. A jeden z mých předků byl i přítelem Petra Velikého,“ vyprávěl v pořadu Host do domu na Dvojce. Otec byl lékař a ruský emigrant, který emigroval po sovětské revoluci v roce 1922. Přesto o sobě Petrov tvrdil, že je „typickej Žižkovák, českej kluk“.
A čeští předci…
Druhá část jeho rodiny byla ryze česká. Z Podkrkonoší. „Proto jsem s velkou radostí psal hudbu ke Krkonoškým pohádkám,“ vyprávěl Vadim Petrov v rozhovoru s Janem Rosákem.
Maminka byla sólistkou Pěveckého sdružení pražských učitelek a tatínek rád zpíval, i když neměl hudební sluch. Vadim Petrov začal s houslemi jako dítě. Ještě než začal chodit do školy.
Hudební cvok
„Po dvou měsících jsem na koncertě zahrál Kočka leze dírou, dostal vavřínový věnec a na víc jsem se nezmohl. Protože ty housle mi u ucha hrozně vrzaly,“ přiznal. Pak začal s klavírem.
„A to byl začátek konce, protože pak už jsem jen muzicíroval a muzicíroval.“ Všechno se mu projevovalo v hudbě. Na gymnáziu si v ní dokonce zapisoval přednášky. „Spolužáci si ze mě dělali legraci a říkali, že jsem cvok.“
Když schází notový papír
Notový papír nebyl tehdy k mání, tak mu tatínek dával na zapisování not chorobopisy po svých pacientech. „Má muzika se pohybovala mezi pohlavními chorobami. Když se na to dnes dívám, co jsem tehdy zplodil – biblické písně a písničky pro děti – tak se jen usmívám a nechápu, jak jsem to vůbec všechno napsal.“
Slovo znalce
Vyprávěl, že byl nezřízené dítě. Když něco složil, šel se zeptat, jestli je to dobré. Na venkově byl jejich sousedem významný český hudebník a pedagog Josef Bohuslav Foerster. Vadim Petrov neváhal.
„Šel jsem se ho zeptat, co s tím mám dělat. A on mi říká: To je dobrý, chlapče, pokračuj. A bylo by dobrý, kdybys napsal nějakou biblickou píseň.“ Když ji pak slyšel v kostele, šel mu gratulovat. „Teprve později jsem se dozvěděl, že už špatně slyšel. Ale dodnes na to mám ohromnou vzpomínku.“
Rozhlasový honorář na buřta
Kvůli špatnému kádrovému posudku nemohl po škole sehnat práci. Tak se živil jako zedník. „Proto jsem si vždycky vážil prostých lidí a to se promítlo v celé mojí tvorbě. Jsem rád, že jsem pro ně mohl psát a že jsem jim mohl rozdávat potěšení a radost.“
Jak to bylo se založením Lidové konzervatoře a Konzervatoře Jana Deyla? Jaký je jeho vztah cizojazyčným šlágrům? K čemu má sloužit umění? Zahrál si ve filmu?
Související
-
Žil jsem úspěšný i náročný život. Poslechněte si Osudy skladatele Vadima Petrova
Rozhlasové vzpomínky hudebního skladatele, klavíristy, pedagoga, zakladatele a prvního ředitele Lidové konzervatoře, dnes známé jako Konzervatoř Jaroslava Ježka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.